Na rozdíl od minulého roku jsem si letos přípravy na Vánoce skutečně užila. Měla jsem na všechno čas, klid, žádná honička... loni jsem rozvážela balíky a dala jsem si za cíl, už nikdy nic takového zažít nechci. Loni jsem Vánoce úplně vypustila, protože jsem je celé věnovala poště. Svůj cíl jsem si splnila, letos bylo všechno jinak. Hlavně jsem za to byla ráda kvůli Elišce, která Vánoce prožívá úplně stejně jako já :) No a Martin, ačkoli je to už velkej kluk, nezapře moji povahu také :) Vše dobré v roce 2024 přeji vám všem, kdo čtete tyto řádky!
V listopadu bývá každoročně nádherné, proměnlivé a malebné počasí. Barvy tohoto měsíce nejsou jen ve popadaných lístech, ale v samotném počasí, když zvednete hlavu tam nahoru. Nemohla jsem se opětovně nabažit a častěji než kdy jindy jsem fotila proměnlivost podzimu. Koukněte sami! :)
Co se tento měsíc stalo?
Nastoupila jsem do nového zaměstnání. Méně peněz, ale více času - pro sebe, pro děti, pro mé koníčky, pro mé studium, které mě má navést na cestu, kterou bych se chtěla posléze vydat a zůstat na ní už napořád. Uvidíme. Nespěchám, užívám si tu cestu... nemám co ztratit :) No a jsem teď jako pomocná síla ve školní jídelně. Práce náročná, ale jsem pod střechou a konečně se můžu jít kdykoli najíst, napít a když se mi ten močák naplní, tak i vyčůrat :) A ty malé děti ve škole ♡
Daniel Amin (nar. 25. května 1984) je dánský trenér žijící v Německu. Trénuje od chvíle, kdy dostal od svého strýce pár činek a to byl moment, kdy si posilování zamiloval. Dnes je nejen vystudovaným osobním trenérem a koučem, ale pravidelně přidává svá tréninková videa také na YT kanál. Nelze opomenout ani jeho virtuální HomeGym na jeho stránkách, kde přidává nejen tréninky, recepty a výzvy, ale funguje také jako osobní trenér.
S Danielem cvičím strašně ráda, jelikož jsou jeho tréninky jiné, variabilní, hodně používá můj oblíbený kettlebell, nejsou příliš dlouhé, člověk si může vybrat z mnoha půlhodinových videí, také musím vyzdvihnout jednu věc a to, že člověk se po trénincích necítí úplně KO a naprosto vyčerpaně, ale má pocit z velmi dobře odvedené práce a přitom ne za cenu "totálního rozbití". Oblíbila jsem si jej za velmi krátkou dobu také proto, že i když jsem o něm měla zpočátku opravdu strašné mínění (zacvičila jsem si s ním jen proto, že byl v názvu tréninku kettlebell :D ), hned po něm jsem na něj změnila názor. Není to žádný nafoukaný osel, který by si prohlížel své svaly, ale usmívá se, nekecá a jak to jen jde, tak povzbuzuje. Zkrátka skromný kluk, co rád dělá svoji práci :)
Snad se vám bude líbit stejně, jako mně. Zkuste! :)
Když jsi po 10 týdnech v práci a říkáš si, zda jsi neudělal chybu, že jsi dal výpověď a hned první den
se přesvědčíš, že ne.... Že už to nikdy nebude dobrý, že to ten stát prostě dodrbal a už se mu to
nepodaří spravit. Někdo jiný možná, ale stát včetně ubohého vedení už ne...
se přesvědčíš, že ne.... Že už to nikdy nebude dobrý, že to ten stát prostě dodrbal a už se mu to
nepodaří spravit. Někdo jiný možná, ale stát včetně ubohého vedení už ne...
A jestli se těším na nové místo? Těžko říct. Přijde mi, že vlastně nemám jinou možnost, jelikož se
nechci už účastnit tady té komedie. Dříve jsem byla pyšná, pro koho pracuji, dnes se to zdráhám
vyslovit, když se mě někdo zeptá. Strašně moc se mi odcházet nechce. Konkrétně u nás na depu je
neskutečná parta lidí, které když nebudu vídat, asi mě to roztrhá na kusy. Ale kdybych zůstala,
roztrhá mě na kusy ta práce a především to, co se kolem toho děje. Co se tam řeší, co se neřeší,
kolik věcí je špatně, kolik nervů to stojí, kolikrát se člověk nevyspal, kolikrát plakal, kolikrát se
staly takové věci, které mne dočista rozsekaly srdce a duši... pro firmu nejsme lidi, ale jen čísla.
A tohle konkrétně bolí nejvíc. Nemůžeš pracovat pro někoho, kdo si tě neváží a je slepý a řídí
provoz ze židle v zasedačce podle pojebaných tabulek... a realita se v tom neodráží!
nechci už účastnit tady té komedie. Dříve jsem byla pyšná, pro koho pracuji, dnes se to zdráhám
vyslovit, když se mě někdo zeptá. Strašně moc se mi odcházet nechce. Konkrétně u nás na depu je
neskutečná parta lidí, které když nebudu vídat, asi mě to roztrhá na kusy. Ale kdybych zůstala,
roztrhá mě na kusy ta práce a především to, co se kolem toho děje. Co se tam řeší, co se neřeší,
kolik věcí je špatně, kolik nervů to stojí, kolikrát se člověk nevyspal, kolikrát plakal, kolikrát se
staly takové věci, které mne dočista rozsekaly srdce a duši... pro firmu nejsme lidi, ale jen čísla.
A tohle konkrétně bolí nejvíc. Nemůžeš pracovat pro někoho, kdo si tě neváží a je slepý a řídí
provoz ze židle v zasedačce podle pojebaných tabulek... a realita se v tom neodráží!
Ach. Tak třeba bude jednou líp a někdy v buducnu se naše cesty opět protnou. Prozatím se však
loučím a třeba jednou budu ráda a nebudu v nejmenším litovat a prozřu. Třeba mi jednou dojde
něco, co mi teď uniká. Třeba takové maličkosti jako je dát si v klidu jídlo, jít na toaletu, nečekat
někde v dešti, v mrazu, apod. Teď ještě nevím, jak moc dobře jsem udělala... Ale ostatní tvrdí,
že nemám brát zpátečku. Že se nemám rozmýšlet a jít. Protože ten, kdo odešel, nikdy nelitoval.
Tak uvidíme :-)
loučím a třeba jednou budu ráda a nebudu v nejmenším litovat a prozřu. Třeba mi jednou dojde
něco, co mi teď uniká. Třeba takové maličkosti jako je dát si v klidu jídlo, jít na toaletu, nečekat
někde v dešti, v mrazu, apod. Teď ještě nevím, jak moc dobře jsem udělala... Ale ostatní tvrdí,
že nemám brát zpátečku. Že se nemám rozmýšlet a jít. Protože ten, kdo odešel, nikdy nelitoval.
Tak uvidíme :-)
Je to zvláštní, ale největší pokrok udělal kotník v rámci cvičení... ale ne na rehabkách, ale doma. Samozřejmě, že mi rehabilitace také pomohly, hned v začátcích to bylo účinné, pokrok byl znát, ale tak zhruba po první půlce prvního kola už to bylo dost o ničem.... Proto jsem taky ani po prvním kole rehabilitací nebyla schopna sejít ani schody, udělat jeden krok na špičkách, nebo udělat dřep. Díky tomu vlastně padlo rozhodnutí pokračovat. Ale kdybych měla pokračovat stejným tempem, jakým postupovali na rehabkách, nikam bych se nedostala. No... škoda mluvit.
Chtěla jsem vzít Elišku původně jen na pískové a dřevěné sochy, které jsou každoročně k vidění na kopcích sjezdovky, nakonec jsem zvolila něco daleko víc vzrušujícího atím byla jízda na buginách lesní cestou. Nevím, co je na tom pravdy, má jít o jedinou kartingovou trať lesem v České republice, každopádně to byla obrovská zábava i když místy riskantní, jelikož se trasy na třech místech křížily s tratí pro bajkery. Obešlo se to ale naprosto bez incidentu, trať je perfektně značena a na každých pár metrech je nějaká cedule, která radí, co dělat, co nedělat, kam koukat, na co si dát pozor apod. Bylo to úžasné a odnesly jsme si s Eliškou skvělý zážitek. Pro mne osobně bylo asi nejnáročnější vyjet nahoru lanovkou, měla jsem strašnej strach :D Ale to jsem, samozřejmě, nesměla dát najevo. Prdelka moje si to ohromně užívala, zkusily jsme si nejdříve jednu jízdu (cca 2 km) a pak jsme si šly koupit další tři. Naprosto chápu, že je to návyková zábava, i když krapet finančně náročná.
Na jednu buginu se hradí záloha 500 Kč.
Jedna jízda 250 Kč nebo při koupi tří jízd cena 550 Kč.
My jsme si vzali buginu pro dva, já řídila a brzdila, Eliška se držela svých řídítek a vezla se :) Za mne osobně není vhodné samostatně pro mladší 15 let vzhledem k nástrahám v podobě prudkých kopců, zrychlení, nevyrovnaného brždění a křížení tratí. Ale co jsem se koukala, vypadalo to, že trať není nijak věkově omezena.
Pokud můžete a máte to blízko, zajeďte si.
Já bych na trať chtěla vzít i muže a syna :)
Kristina
Po skončení jsme jeli pro kluky na fotbal (jak jinak). Za kopcem už to burácelo a já na ně kříčela, ať se okamžitě seberou, že jedeme ... prý ještě 5 minut, že to stihnem :D Nestihli jsme :D
Chvíli před bouřkou se Eliška ještě cachtala ve vodě :D Není nad sprchu na fotbalovém hříšti :D
Otázky a odpovědi. To prý lidi baví :)
Posted by Sunday Stealing
Posted by Sunday Stealing
Téma: Co bys raději?
1. Raději život na lodi nebo v domku na stromě?
Jelikož se mi dělá špatně jen při drobném kolíbání (i v autě), tak rozhodně život ve stromě :)
Jelikož se mi dělá špatně jen při drobném kolíbání (i v autě), tak rozhodně život ve stromě :)
2. Raději rok bez počítače nebo bez sladkostí?
To je jasný. Komp bych určitě oželila!
To je jasný. Komp bych určitě oželila!
3. Raději $2.000 hned teď nebo $100 každý měsíc do konce života?
Těžká otázka :-) Vzhledem k tomu, že člověk neví, jak dlouho tady bude :-) Asi bych brala dva tisíce dolarů a udělala si pořádnou jízdu hned, dokud mohu :)
4. Raději astronaut nebo atlet?
Určitě sportovec. I když uznávám, že vidět zemi z pohledu austronauta musí být mega, některé výhledy si klidně nechám ujít :)
Určitě sportovec. I když uznávám, že vidět zemi z pohledu austronauta musí být mega, některé výhledy si klidně nechám ujít :)
5. Raději padesát dobrých přátel nebo jednoho nejlepšího?
Jsem introvert. Moc toho nepotřebuji. A nejlepšího přítele jsem si vzala, takže mám, co potřebuji!
Jsem introvert. Moc toho nepotřebuji. A nejlepšího přítele jsem si vzala, takže mám, co potřebuji!
6. Raději modré zuby nebo modré vlasy?
Vlasy!!! Toužím po tom celej život :D Poté, co mi modré ombré kadeřnice totálně zmrvila a já přišla domů s pláčem, vím, že prostě jednou snad!
Vlasy!!! Toužím po tom celej život :D Poté, co mi modré ombré kadeřnice totálně zmrvila a já přišla domů s pláčem, vím, že prostě jednou snad!
7. Raději mít schopnost létat nebo být neviditelný?
Opět - jsem introvert. Takže neviditelnost :) Zmizet a pozorovat!
8. Raději sarkastického kamaráda nebo nudného a hodného?
Já sama jsem ustavičně sarkastická, takže s někým, kdo je plný sarkasmu, bych si rozuměla :D
9. Raději být nechutně bohatá bez partnera nebo být chudá a mít šťastné manželství?
Věřím, že mám v životě to, co do něj vkládám a jsem šťastná. Nejsem chudá, ani bohatá, musíme se otáčet a na žádné vyskakování to není, přesto můžeme dětem udělat občas radost a sobě taky. A šťastné manželství mám :) A nic na tom, co mám, bych neměnila nikdy!
10. Raději ledovou sprchu každý den nebo hrokou vanu jednou týdně?
Já mám nízký tlak a je mi furt chladno :D Ale zase tím, že mám nízký tlak, mám někdy pocit na omdlení a ta studená sprcha je výhoda v takový moment :D Tady si asi nevyberu!
Já mám nízký tlak a je mi furt chladno :D Ale zase tím, že mám nízký tlak, mám někdy pocit na omdlení a ta studená sprcha je výhoda v takový moment :D Tady si asi nevyberu!
11. Raději být jedináčkem nebo mít více sourozenců?
Mám jednoho mladšího brášku, asi si nedokážu představit být sama... ale dokážu si představit, že bych měla víc sourozenců. Jenže se narodil brácha :-D A to mámě stačilo :-D
Mám jednoho mladšího brášku, asi si nedokážu představit být sama... ale dokážu si představit, že bych měla víc sourozenců. Jenže se narodil brácha :-D A to mámě stačilo :-D
12. Přestat hrát video hry do konce života nebo žít měsíc na poušti?
To jsou otázky tohleto :D Na poušti to určitě neklapne :D A jelikož někdy pařím hry na telefonu a bylo by mi líto opustit level 846 ve Farm Heroes Saga :D Tak si tu poušť klidně nechte! :D
13. Raději jet do cizí země na jediný týden dle svého výběru nebo podniknout měsíční výlet po své zemi?
Ráda bych asi odjela do cizí země mého výběru. Byť na jediný týden. Protože vím, že je to pro mne asi méně reálné a vím přesně, kam bych zavítala! Severské země!
Ráda bych asi odjela do cizí země mého výběru. Byť na jediný týden. Protože vím, že je to pro mne asi méně reálné a vím přesně, kam bych zavítala! Severské země!
14. Slavit denně své narozeniny nebo každý rok odjet na dovču do oblíbeného místa?
Dovolená, baby! Na sever! :)
15. Kdyby mohly ryby mluvit, na co by ses jich zeptala?
Jestli je něco, co jim v životě chybí a zda mají pojem o čase...
Jestli je něco, co jim v životě chybí a zda mají pojem o čase...
To je alles!
Kristina :-)
Ačkoli já moc nejsem, možná spíše vůbec, na duchovní věci ve stylu Ježíš Kristus vstal z mrtvých a Bůh nás hlídá, moje Eliška si zkrátka k této oblasti našla cestu sama a to poslední, co bych chtěla udělat, je odrazovat ji od něčeho, co tak moc pro ni znamená. Miluje příběh Ježíše a tak pro ni byla návštěva našeho kostela naprosto peckovní záležitost.
Pár střípků z dnešního dne
- od prvního příspěvku na blogu uběhlo 4. 101 dní, myslím, že někdy na konci roku 2012 jsem v jednom rozhovoru řekla, že si nemyslím, že tady budu ještě za deset let. No, podívejme se :D
- Eliška bojuje s rýmou už několikátý den, kašel trošku ustoupil
- nejlepší je na léčbu zmrzlina :-)
- šly jsme si pro ni pěšky až do stánku ke Kauflandu, což je pěkný kus cesty
- cestou jsme potkaly kamarádku z pošty/depa, společně jsme mrkly na mamku kačku v potoce a jejich devět káčátek :)
- lidé z depa se pomaličku dozvídají, že jsem dala výpověď, v září nastupuji jinde :)
- večer byl nádherný západ slunce, výhledy od nás jsou na obě strany krásný
- Eliška mi neustále nosí růžový náramek s kočičkou, když jej na sobě nemám, vždy mi ho přinese, ať si ho nasadím - přitom je její, já kočky moc e-e :D
- večer jsem si udělala doma pohodičku a pustila si relax hudbu, dělám to tak poměrně často, Jirka chodí spát dřív, tak využívám prostoru sama pro sebe ... Eliška si u toho hraje nebo kreslí a zvykla si na to a už to začala i požadovat :)
- rozečetla jsem knihu Jako když foukneš do pěny od Radky Třeštíkové
- viděla jsem po několikáté český film Matky, strašně ho zbožňuju!
Krásné léto všem :)
Kristina
Zmrzlinový krámek v Lichnově u Krnova (někdy se uvádí i jako u Bruntálu) je vyhlášený. Vznikl v době kovidu a dnes už mají krámky čtyři. Každý takový pojízdný krámek cestuje po akcích a každej se jmenuje jinak. Jeden jediný - Peter - stojí na stálo právě v Lichnově a každý den v létě v zimě se k němu sjíždí mraky lidí na vyhlášenou zmrzlinu.
Když je tvým údělem trávit čas na fotbalovém hřišti a čekat, až si chlapečci zakopou... By mě v životě nenapadlo, že budu ustavičně řešit nějakej fotbal ve svým životě den co den 😂😄😄🤦🤦🤦 tréninky, zápasy, turnaje, pískání, když prší, tak doma na chodbě. Ustavičně neslyšíte nic jinýho, než že je potřeba novej dres, nové tenisky, nové kopačky, novej míč, nové rukavice, nové tarfy, štulpny, a já nevím, co ještě. Skoro každej měsíc furt něco! A když je sezóna, tak v televizi jede jen Premiere League, vše ostatní jde stranou, ty vado! A když skončí sezóna - což je teď - tak se řeší nové dresy a kšiltovky, protože přece hráči mění manšaft a prostě to musíš celé znovu obnovit!!!!
Dnes jen velmi krátce. Při cestě zpět domů z rehabilitace jsem si šla koupit nějakou novou vůni, vybrala jsem v akci parfémovou mlhu, teď lituji, že jsem nevzala tu růžovou, co mi voněla hned jako první, nevím, proč se vždycky rozhodnu pro to druhé :D Voní to sice taky nádherně, ale ta "sladká" vůně v růžovým balení byla naprosto úchvatná. Nicméně, voní krásně i tato, možná jsem nechtěla být v ten moment až příliš "sweet" :D :D :D
No a cestou ke kase (Rossmann) jsem viděla tuhle láhev. Koupila jsem ji Elišce do dalšího ročníku, ale ta se moc netvářila. :D Možná je to na ni příliš brzy vybavovat ji do školy, když sotva skončila :D Věřím ale, že až na to přijde, tak mi ji nebude chtít dát! Z věrnostní kartoiu za 99,- , jinak za 199 Kč.
A to je vše. Pa :)
Tak jsou tu konečně prázdniny. Věřte nebo ne, prožívám to s dětmi každoročně. I pro mne je to úleva. Strašně jim to přeju a závidím zároveň :)
Všechny děti dostaly něco do kasičky, objednalo se domů na večeři jídlo, každému to, co mu chutná. Elišce jsem slíbila návštěvu Miki Funu (místní velké hračkářství) a další den jsme šly do kina na animovanou pohádku Krakenteena Ruby.
A cestou z kina jsme se stavily s Elinkou do obchodu, kde měli naprosto parádní obleček pro naši Alitu. Můj Jirka veškeré tyto maškarády nesnáší a říká vždycky, že člověk dělá ze psa akorát idiota. A má pravdu. Taky to nesnáším. Ale!!!! Tohle byl fotbalovej dres se sedmičkou!!! Ronaldo! Chápeš :D
Pro tu chvilku srandy to prostě stálo za to! Děti se pobavily, udělali jsme pár fotek a i ten úsměv na tváři Jirky byl nakonec rozkošný :D
Mějte krásné léto a super poklidné prázdniny!
Kristina
Jako pro mnohé byl červen pro nás přípravami na konec školního roku. Nakoupili jsme paním učitelkám dárečky a také trenérce do tancování, kam chodí Eliška. Kdesi na sociálních sítích jsem četla, že by se neměly dárky kupovat, že se pak děti z chudších rodin cítí špatně, že nemohly dát paní učitelce taký dárek a přišly jen s kytičkou. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, zda se tak opravdu cítí děti nebo se jen tak blbě cítí rodiče... Ačkoli nevím, proč by tomu tak mělo být, asi zase nějaká dalšé nemoc moderní společnosti, ale já mám na to tedy taky svůj pohled. Možná dokonce víc.
V červnu jsem vzhledem ke zranění byla velmi ve cvičení obezřetná a dbala na to, abych svůj kotník šetřila. Měla jsem také ve cvičení dlouhou pauzu kvůli náročné práci a tak jsem sáhla i po lehčí zátěži všeobecně.
Jelikož mi v týdnu došlo po nějaké době úplně všechno, co mohlo, udělala jsem novou zásobu. Všechny tyhle věcičky mi docela dlouho vydrží, jelikož je používám nárazově.
V jednom malém obchůdku jsem našla ve výprodeji plnej vozík tady tohoto koření. Miluji všemožná koření. Ať už na maso, nebo do salátů. Tady tohle mangové jsem si nemohla nechat ujít. Je skvělé také jako dochucení do cottage cheese, voní po mangu a přesto není sladké, ale krásně voní po indii :)
Otázky a odpovědi. To prý lidi baví :)
Posted by Sunday Stealing
1. Co bys raději? Jela na kole, autem nebo na koni?
Určitě autem. Kolo nemám moc ráda a v autě, díky mé práci, se cítím dobře. Z koňů má obrovksý respekt, takže na něj nikdy!!! Když jsem měla možnost, nedokázala jsem ho ani pohladit :)
2. Oblíbený autor?
Těch je dost, ale určitě to bude Cecelia Ahern, Simon Toyne, Paul Hofmann, Jodi Picoult, Simone Elkeles, Lisa Schroeder, Sarah Maas, Leigh Bardugo, Dorothy Koomson
Z českých autorů určitě Radka Třeštíková, Eva Urbaníková, Táňa Keleová-Vasilková
3. Kam bys raději na dovolenou? Na Hawaii nebo na Aljašku?
3. Kam bys raději na dovolenou? Na Hawaii nebo na Aljašku?
Na Aljašku. Stonásobně. Jednak mám raději chladno, miluji sněhová panoramata a jednak to musí zcela určitě neskutečná zkušenost a zážitek.
4. Kdyby ses mohla vrátit do jakéhokoliv roku, který by to byl?
4. Kdyby ses mohla vrátit do jakéhokoliv roku, který by to byl?
Původně jsem chtěla rok 2009, kdy se mi rozpadlo první manželství, i když nelituji, jelikož mě cesta přivedla k mému dalšímu muži a ke krásné holčičce :) Ale ne. Nejraději bych proto chtěla zpět do roku 2015, abych mohla zvrátit všechno, co se v něm stalo a můj táta na začátku roku 2016 nespáchal sebevraždu.
5. Oblíbené zvíře v zoo?
Po polsední návštěvě zoo v Polsku jsou to bezkonkurenčně motýli, tuleni a stále tygři, pumy, lvi a jakékoli šelmy!
6. V jaké nejvyšší budově jsi kdy byla?
6. V jaké nejvyšší budově jsi kdy byla?
V Polsku jsem chtěla navštívit Sky Tower, ale nepovedlo se. Tak mám jen zážitek z dětství, kdy jsem spala u kapamrádky v desátém patře nevyššího panelákového komplexu u nás ve městě. Tehdy příšerně foukalo a měla jsem pocit, že se celý dům hýbe a chvěje. Všechno praskalo a lupalo, nemohla jsem usnout.
7. Jak často si kupuješ věci?
Já nejsem moc na hadry :D Vždycky jsem tím dělala radost svým chlapům :D Žádné utrácení nebo promenády v obchoďácích. How often do you buy clothes?
8. Jakou poslední věc si nahrála z televize?
8. Jakou poslední věc si nahrála z televize?
Ježíš, tak to byl určitě nějaký film nebo videoklip nebo rozhovor od Madonny na videokazetu :D Ale to je už hodně moc let.
9. Poslední kniha, kterou jsi přečetla?
9. Poslední kniha, kterou jsi přečetla?
Nepamatuju si :D Mám to někde v poznámkách. Nechce se mi to hledat. Myslím, že to byla Máma zabiják, ale jistá si nejsem. Je to už dávno a od té doby knihy jen rozečítám :D
10. Oblíbené zahraniční jídlo?
10. Oblíbené zahraniční jídlo?
Maďarský guláš, slovenské halušky :)
11. Jaké spotřebiče v kuchyni používáš?
11. Jaké spotřebiče v kuchyni používáš?
U nás hodně jede varná konvice, mikrovlnka, sendvičovač, kávovar, Nutribullet mixér.... jinak vlastně ani nic jinýho nemáme :D
12. Kolik ti bylo let, když ses poprvé dozvěděla, že Ježíšek neexistuje? Jak jsi to zjistila?
12. Kolik ti bylo let, když ses poprvé dozvěděla, že Ježíšek neexistuje? Jak jsi to zjistila?
Tipuji kolem deseti, jedenácti. Řekla mi to moje tehdy nejlepší kamarádka a byla jsem v šoku. Ale nedávala to najevo. Prostě jsem se s tím vypořádala sama :) Vcelku rychle.
13. Oblíbený předmět ve škole?
To se různilo na základní a střední škole. Na základce jsem milovala matematiku, zeměpis, vcelku angličtinu. Na střední jsem milovala angličtinu a základy společenských věd.
14. Jakou nejzvláštnější věc si kdy snědla?
14. Jakou nejzvláštnější věc si kdy snědla?
Já moc nezkouším a nejsem vynalézavá :D Ale asi krevety mi přišly zvláštní, i když dobré. Přišlo mi zvláštní je jíst. Taky mi přišlo divný avokádo, které zvláštní pochutinou není, ale já nikdy nepochopila, co na něm všichni mají :D
15. Oblíbený rodinný recept?
15. Oblíbený rodinný recept?
Já jsem pochotila celkově vaření po mamince a tatínkovi, ale asi ne vyloženě recept. Co však vím, že jsem milovala kefírovou buchtu od maminky a cuketovou buchtu od babičky. Ty jsem se ale učila dělat sama. Doma se tradicí u nás stal asi guláš, francouzské brambory, pečená rýže na medu s kuřetem.
To je vše, ahoj :)
Kristina
Pátek. Neskutečné horko. Bylo přes třicet stupňů. Původně jsme měli jet vyzvednout Filípka a odjet s ním do vedlejší vesnice na rozlučku s fotbalovou sezónou. Jeli jsme pro něj, ale prcek nechtěl. Chtěl zůstat u sebe doma s klukama na hřišti a kopat si. Nemáme ve zvyku někoho přemlouvat. Viděli jsem, že se Filda dobře baví a nechtěli jsme jej odtrhnout od kamarádů. Sotva jsem se vydali zpátky, můj muž řekl: "Tak kam chceš jet? Nechceš někam vyjet?" A bylo to!
Strašně ráda se koukám na fotky různých knihovniček od jiných lidí. Ta moje je rozhodně menší, než ty, na které koukám, ale je to z toho důvodu, že já přečtené knihy zkrátka posílám zase dál. Nechávám si jen ty, které jsou opravdové srdcovky, které pro mne mají nějakou citovou hodnotu. A tak valnou většinu knih z mé knihovny tvoří knihy nepřečtené :D Momentálně se to číslo zastavilo na 70 kouscích a řekla jsem si, že prostě další kupovat nebudu, dokud jich aspoň deset nepřečtu :D Nekonečný příběh s knihami. Že?
Včera jsme se v době mých vycházek šly podívat na fotbalové utkání mezi dětmi a rodiči. Takové decentní zakončení celého školního roku. Bylo to strašně fajn. Obrovská sranda. Protože rodiče byli značně lepší a nepomohlo ani, když jich hrálo asi patnáct na pět :D
Já jsem samozřejmě nehrála, já šla s Eliškou fandit Filípkovi. Jelikož bylo horko jako prase, lilo ze všech jako z konve. Odběhly jsme pak s Eliškou do blízkého obchodu pro vychlazené pití a medaily pro prcka. Skvělé odpoledne!
Tohle je asi nejideálnější těsto, které jsem našla a vyzkoušela v kombinaci s meruňkami, které jsou trošku kyselkavé a pro letní období naprosto dokonalé. Stejné těsto bych použila třeba s rybízem či jiným podobným ovocem. U sladšího ovoce bych pak ubrala na cukru, ať není výsledek přeslazený. Jinak je těsto naprosto dokonalé a výsledek skvostný! Buchta je za 15 minut přípravy na plechu, takže když potřebujete honem rychle něco na zub, ideálka :)
Budete potřebovat:
350 g polohrubé mouky (2 hrnky)
230 g cukru krystal (1 hrnek)
1 prášek do pečiva
1/2 hrnku mléka
3/4 hrnku oleje
4 vejce (z bílků sníh)
minimálně 0,5 kg meruněk
+ drobenka
Jak na to?
Všechny ingredience kromě bílků smícháme, z bílků vyšleháme sníh a poté přidáme opatrně do těsta. Těsto vlijeme na máslem vymazaný a moukou vysypaný plech (nebo vystelte pečícím papírem). Vypeckujeme meruňky a naškubeme nebo nakrájíme na čtvrtky. Poklademe na těsto. Zasypeme drobenkou.
Drobenka: Já ji dělám od oka, ale mám ráda drobenku měkkčí, než tu, která se snadno připeče. Každý má ty hodnoty a poměry čeho a kolik dát do drobenky rozdílné. Někteří používají zásadně hrubou mouku nebo krupici, někdo dokonce hladkou. Já mám ráda z polohrubé mouky a zrovna na tento koláč jsem použila cukr/mouka stejný poměr. Máslem jsem tam švihla od oka :) Najděte si jakoukoli, důležité je, aby se drobenka nelepila, nebyla suchá a krásně se sypala :)
Buchta je nádherně vláčná i druhý den, i když jsem ji nechala venku jen přikrytou na plechu alobalem.
Pečte na 170 °C asi 30 minut. Ale víte jak. Hlídat!
Dobrou chuť.
Kristina
Sdílím s vámi pár našich fotek z focení u vodní nádrže Slezská Harta v malinkaté vesničce Nová pláň. Celý týden bylo horko a sluníčko, ale nám to ráno opravdu nevyšlo. U vody byly snad čtyři stupně nad nulou (beze srandy), pršelo a kolem vody bylo tolik bahna, že jsem byla ustavičně zabořená svými podpatky. Neustále jsem musela zvedat při chůzi na různá místa šaty, abych je co nejvíc ušetřila. Poslední fotky na molu už byly opravdu strašné :D Strašně tam foukalo, začalo vydatně pršet a já měla husí kůži na rukách :D Musela jsem paže třít, ať se zahřejou, řekla bych, že nám chvílemi šla z úst při dechu pára :D Pak už jsme "utíkali" do místní restaurace, kde jsme měli hostinu (jde vidět na jedné fotce, je to ta věžička/kaplička v záběru)... A za chvíli vyšlo sluníčko a oteplilo se snad na dvacet stupňů. Všichni říkali, že to snad není možný, jak velký skok se v počasí stal. Ale to bylo jen dobře pro nás... k restauraci jsme měli rezervovanou i zahrádku a to byla naprostá pecka :) Hrozně ráda bych si celý den ještě jednou zopakovala... se stejným mužem, se stejnými hosty, na stejném místě a se stejnou fotografkou :)
Kristina
Pojďme se dnes podívat do talíře k nám domů. Zkoušela jsem nový recept, ale zcela jednoduchý a ocení jej nejen muž. Tenhle vydatný a sytý pokrm je dokonalá bašta. Budete potřebovat naprosto jednoduché a dostupné potraviny a výsledek je unikátní. Uvedené množství nám vystačilo na 2 pořádné porce. Samozřejmě můžete přidat více noků nebo klobásky, je to čistě na vás a u tohoto receptu nepochybíte.
Budete potřebovat:
100-150 g klobásky (záleží na velikosti)
500 g bramborových noků (1 balení)
400 g konzerva krájených rajčat
2 stroužky česneku
1/4 cibule
1 kelímek smetany ke šlehání
30-50 g strouhaného sýru (dávala jsem klasickou tučnou Goudu)
olej
sůl, pepř (volitelné na ochucení)
Jak na to?
Do hlubší pánve dejte olej, osmažte na něm cibulku nakrájenou na drobné kousky a na půl měsíčky nakrájenou klobásku. Po zhruba 5-7 minutách přidejte prolisovaný česnek a asi minutku dál smažte. Vlijte rajčata, smetanu a noky. Jakmile začne směs bublat, stáhněte plamen na minimum a přikryjte pokličkou, bude to po všech stranách prskat :) Po zhruba pěti minutách noky pořádně promíchejte a přisypte k nim nastrouhaný sýr. Můžete ochutit solí a pepřem, záleží na vás.
Dobrou chuť.
Kristina
Inspirováno časopisem Apetit, číslo 10/20022
Vcelku hodně rychle jsem procitla, když jsem spěchala po zranění zpátky do práce. Pouhých čtrnáct dnů v dlaze a neumím vůbec chodit. Mám deset kůr na rehabilitacích - elektro léčba, vířivka, bazén a tělocvična. Zhruba v polovině jsem začala už pěkně chodit. Ale stále nesejdu schod, delší dobu na nohách odskáču bolestmi a lámu si hlavu s tím, zda tu svoji práci budu moci ještě vůbec kdy dělat. Uvidíme, co bude na konci léčby. Tedy na kontrole...
Kristina
Moje jediná dcera měla v pátek po Dni dětí své úplně první vystoupení v tancování. Vystupovali společně s nejmenšími dětmi a na to, že to bylo jejich první vystoupení, tak to zvládli naprosto bravurně :) Děti jsou kromě všeho taky skvělá parta a viditelně se po vystoupení ulevilo i paní trenérce, která je naprosto skvělá a umí to s nimi!
Už se těším na další! Eliška pilně trénovala i doma. Byla celou dobu usměvavá. Strašně nadšená a uvolněná! Jsem ráda, že jsem ji nenutila do gymnastiky a vyšla vstříc svým vlastním pocitům, že nikdy nechci dopustit, abych ji do tréninků tlačila, jako to dělal kdysi táta mně. Sice mě to nezabilo, ale mám pořád čerstvě ve vzpomínkách, jaký odpor jsem měla ve sportu, ve kterém se viděl pouze on. Asi to tak mělo být! Posílám obejmutí, tati, tam nahoru. Doufám, že ses na svou vnučku koukal!
Kristina
Archiv blogu
-
▼
2023
(52)
-
►
čvn 2023
(12)
- MEMORIES | Červen 2023
- Tréninkový kalendář | Červen 2023
- Koupila jsem si
- Q & A | 2
- Zatopená vesnice Karlovec | Karlova pláň
- Moje knihovnička
- Fotbalové odpoledne | Děti vs rodiče
- Meruňková buchta s drobenkou
- Svatební focení | Slezská Harta, Nová pláň
- Smetanové noky s klobáskou
- Rehabky
- První vystoupení Elišky
-
►
čvn 2023
(12)