Martin je naprostá opak Elišky. Je klidný, citlivý, velmi jemný, nemá rád násilí, nikdy neodpoví "jo", ale vždycky "ano", má rád řád a pořádek. Nesnese, když se mění plány a miluje, když někdo dělá blbiny. Má neskutečně velký pud sebezáchovy. To asi zdědil po mně ☺ Bohužel, je na sebe velmi přísný a s tím zatím bojujeme jak v soukromí, tak i ve škole, kdy velmi špatně snáší osobní prohry či nevydařenou písemku. Často se sebou není spokojený. Proto jej vedu k tomu, v čem si je jistý, v čem skutečně vyniká a co miluje. Kreslení a angličtina (po kom to jen má ;))

Víte o tom, že obě moje děti mají modré oči? Oba mají jiného tatínka, ani jeden není modrooký a já také ne ☺ Dokonce ani mí rodiče nejsou modroocí a ani rodiče tatínků ne. Podle mě - moje teze :D - barvu očí dětí určily moje geny, ale to jsem je pak vyfasovala jako přenašečka od mých slovenských předků z počátku 20. století... no, strašně zajímavá informace, viďte? :D Ale mě to třeba hrozně fascinuje. To, jakým způsobem přenášíme informace napříč několika generacemi, než se projeví :-)

Pěkný den, K.

Nejsem nějaký extra talent na lakování nehtů, ale snažím se ☺ Tak omluvte onu neprofesionalitu. Nehty si záměrně nenechávám delší, protože mi nikdy dlouho nevydrží. Neumím se k nim chovat. Respektive, uměla bych, kdybych nemusela dělat sto věcí denně, při kterých ty nehty prostě trpí. Stokrát denně mám namočené ruce - od nádobí, koupele, od mokrých hadříků, kterými neustále něco utírám, protože děti jsou čuňátka. A pak, co si budem říkat, dělám to, co bych neměla - používám nehty jako nástroj k otevírání všeho :-D Někdo jde slušně pro nožík, aby rozřízl krabičku, já to škubu a dokonce i řežu nehtama ☺ No, dámička ze mne rozhodně není a nebude. Maminka vždycky trpěla a říkala: "Dítě, po kom ty jsi?"

Ale pryč od maminky ☺ Co se týče laků, ráda je často střídám a nemám jich zrovna málo ☺ Nejraději mám světlé v odstínech nude, ne příliš výrazné, ale moji sbírku tvoří i rudé a tmavě modré laky. Já jsem se ale za vámi dnes přišla ukázat se třemi barvičkami, které mám hrozně ráda a patří mezi mé oblíbené. 

Prvním z nich je lak od NYC Lavender Cupcake. Kupodivu je takto krásný už po jedné vrstvě laku. Fialovou mám ráda, ovšem na nehtech ji moc nemusím, Tenhle odstín se mi ale v obchodě zalíbil na první pohled, je nádherný ☺ A nemám ho tak dlouho, určitě bude k mání všude ☺

Takových šedých a stříbrných mám opravdu dost ☺ A přesto mám pocit, že to není pořád ten správnej odstín, který bych chtěla. Samozřejmě, že jsou při nákupu všechny ty správné, jen mě ta myšlenka a nadšení po čase opustí :D Tyhle lahvičky se již nedělají, ale možná odstín laku seženete. Jde o Essence a Icy Princess ♥ Na obrázku jsou dvě vrstvy. 

Tak jsem opětovně zkoušela jeden z receptů, který jsem na netu pochytila a jsem z něj tak nadšená, že vám ho musím ukázat. Nejde o žádný extra nový recept, co by tu ještě nebyl, ale tahle variace mi kápla do noty. 

Příprava této snídaně spočívá v tom, že se "připravuje" přes noc. Ráno se jen dle chuti ozdobí a můžete jíst. Mně se líbilo, že je bez cukru, i když jsem si nakonec přidala trošičku agave, protože jsem tuhle misku nepřipravovala s mandlovým mlékem, které je samo o sobě sladší, ale jen s vodou.

Takže jak na to. V misce si smíchejte následující ingredience:

1 rozmačkaný banán

2 lžíce chia semínek

1 rovný šálek ovesných vloček (používám tyto odměrky)

1 lžička skořice

2/3 šálku mandlového mléka + 1/3 šálku vody (já dávala jen vodu, takže celý šálek, ale koupila jsem vanilkové sojové mléko, tak budu zkoušet i s tím ☺)

Všechno tedy smícháte v misce, přikryjete a dáte na noc do lednice.

Ráno směs ohřejte krátce, nemá se to jíst studené ☺ Poté dejte na talíř nebo nechte v misce a ozdobte různými oříšky. Já použila dýňová semínka, mandle, kešu, pekany a ztužený kokosový krém. Nakonec jsem ještě přidala skořici a jak jsem již psala, trošku jsem zakápla agave. Nicméně, fantazii na zdobení se meze nekladou.

Dobrou chuť! 

K.

Uběhl více než rok od Eliščina narození. Je to šílené. Hrozně ten čas letí. Dospělák bez dětí si to ani neuvědomuje, ale na dětech jde čas vidět neskutečně. Eliška měla narozeniny už na konci září, ale jelikož jsme čekali na tatínka, než přijede z Francie, aby se její narozeniny oficiálně oslavily, trvala trošku déle její oslava. Musím se přiznat, že jsem si pro malou představovala velikánskou oslavu, při které se sejdeme celá rodina, přes babičky až po strejdy, ale po návratu tatínka nás čekaly tak nabité dny, že jsme byli příšerně vším už unaveni a byli rádi, že si oslavu malé uděláme pěkně decentně, sami, v soukromí, bez velkého zařizování, apod. Neodpustila jsem si ale upéct vlastní dort, který není mimochodem vůbec zdravý :-D Ale bylo to záměrně. A byl vynikající a chutnal i příteli, který na takové věci absolutně není stavěný, takže když vyluxoval talíř a dort mi pochválil, brala jsem to jako výhru. Jako "ozdobu" jsem použila ovoce (hroznové víno a granátové jablko), jinak jsem dělala naprosto bez jakýchkoli změn podle tohoto receptu a musím si jej uložit, protože byl snadný, rychlý, nedalo se na něm nic pokazit a byl opravdu jak peřinka. Celý dort jsme nesnědli, rozdala jsem půlku rodině, kteří si také oblizovali prsty a mamka dokonce snědla i tatínkův příděl :-D

No, takže Eliška dostala hrací chodítko, házeli jsme na ni konfetky, nafoukli Hello Kitty balónky, ze kterých měl největší radost pes a hned mu jeden praskl pod stiskem a pak ten balónek hledal, protože mu znenadání zmizel :-D Takovej dementík trošku :-D Zazpívali jsme Elišce k narozeninám Hodně štěstí, zdraví,... sfoukli všichni dohromady svíčku na dortu a šli si dát do nosu :-)

A co by to bylo za narozeninový přípitek bez šampáňa :-) I když dětského :-) Sladké pití Elišce vůbec nedávám, takže logicky tohle ji chutnalo strašně :-) 

Pak už následovala jen teplá vana, spousta pěny a šlo se spinkat.

A já si šla pro další kus dortu :-D 

K.