To takhle přišla paní servírka, dala jeden talíř Jirkovi a jeden mně. A já začala jančit jak malé děcko, co to dělá, že to má dát všechna "tady, ke mně..." a oběma rukama jsem gestikulovala na hrudi, jakože ta celá várka je pro mě =D Prý jsem byla jak malá holčička, co jí sáhli na jídlo... aspoň, že jsem všechny pobavila =D Ano, snědla jsem to všechno :D
Na Uhlířský vrch koukáme ze sedmého patra našeho paneláku. Tak blízko máme tuhle stezku a naposledy jsem ji šla jako dítě, když jsme měli "braňák". Pěkně sváču do chlebníku a šlo se. Dnes vypadá část stezky po vulkanitech úplně jinak než kdysi. Prochází se krásnou lipovou alejí stromů, lemuje ji 15 dřevěných stojanů s obrazy prezentující křížovou cestu. Zasloužil se o ně místní řezbář František Nedomlel, se kterých se znám osobně jako poštovní doručovatelka =) Každý takový obraz stojí na horninách, které pochází z Nízkého Jeseníku a na každém takovém "kameni" je deska se jménem toho, kdo kámen věnoval. Moc krásné!
Uhlířský vrch je jedna z nejmladších sopek u nás, což dokazuje také "červená" hlína na vrcholku, jejíž vzorek jsem si odnesla domů :D Na vrcholku je poutní kostel, který byl kdysi uvnitř naprosto v dezolátním stavu. I dnes byl zavřený a nepřístupný, ale v železných branách je pár vyvrtaných děr, díky kterým můžete vidět dovnitř. Já do jedné takové strčila čočku foťáku a vnitřek vyfotila. Změna je perfektní!
Zpátky domů jsme šli přes pole pod "uhliřákem" a naskytl se nám krásný výhled na město! Tohle já můžu =) Měli jsme s sebou opět pejska. Byla úžasná!
Kristina
Asi to bude znít zvláštně, ale jela jsem poprvé do zahraničí. Jasně, byla jsem v Polsku jako malinká, byla jsem v Rakousku jako malinká, ale vzpomínky jsou mizivé až žádné. Návštěva Polska pro mne byla výzva, jelikož jsem jela autem sama se synem. Chtěla jsem vzít i Elišku, ale moje nevědomost to překazila, neměli jsme vyřízený pro malou pas, tak zůstala doma. Každopádně o nic nepřišla, protože mi "zapomněla" říct, že už tam byla s tatínkem =D
Jestli někdy pojedete do Zoo do Wroclawi, jeďte po dálnici (A4). Já to neudělala, protože jsem dala na rady a ohromně jsem litovala. V Polsku je to samé rychlostní omezení. Málokdy jsme jeli 90 km/h, když jsem mohla předjet jiné auto, bránily mi v tom ustavičně dvě plné čáry a zákaz předjíždění. Ve městech často místo "padesátky" na nás dokolečka vykukovala "čtyřicítka" nebo "třicítka". Cesta je to sice stejně dlouhá jako po dálnici, ale komfortně to bylo strašné, dlouhé a unavující. Vůbec se polákům nedivím, že u nás jezdí rychle, protože tady mají volnost.
Pokud pojedete v neděli, nabalte si pití a svačinu, jelikož v Polsku nic nekoupíte. Veškero obchody i obchodní centra zely prázdnotou a zahalily se do tmy. Nikde ani živáčka. Centrum Wroclawi bylo přemrštěné auty, ocenila jsem "únikové" pruhy, pokud jste špatně odbočili a potřebovali jste se vrátit zpět na trasu. Po cestě jsme nenašli jedinou ceduli ani jeden billboard, který by Zoo nějakým způsobem avizoval, nikde žádná pomoc, kam jedete. Jen spousta šipek a řidiči, pomoz si sám. Nám zavřeli jediný most, který k zoo vedl a nikde ani malá nápomocná cedule, jak se dostat zpátky na cestu, která by nás k zoo dostala. Podařilo se nám to napotřetí, kde už synkovi tekly nervy a chtěl domů =D Přitom jsme byli 500 m od Zoo. Už jsem si říkala, že to tam někde zapíchneme a dojdeme pěšky, ale nebylo kde. Ale jak jsem psala, nakonec se podařilo, našli jsme parkoviště k Zoo, které bylo opravdu jen kousek od vstupních bran. Cena za parkování byla levná, za tři hodiny jsme platili 90 Kč. Přijali i české koruny.
Zoo jako takové je krásné, jako jakékoli jiné u nás. Spíše mi to připomínalo park. Začátek byl krapet nezáživný, ale to možná proto, že byla zvířátka kvůli dešti schovaná. My jsme po půl hodině uviděli lachtany a naprosto si získali naše srdce. Měli překrásný "výběh" a i v dešti jsme tam stáli a koukali se na představení, které nám předváděli =) Pak jsme zašli do Oceanária, což je obří akvárko, kvůli kterému tam všichni jezdí. Než ho projdete, tak se projdete :D My v něm strávili určitě hodinu a půl času. Je překrásné! Je v něm horko, je obří, nikde neuvidíte tolik mořských živočichů, jako tam. Nikdy v životě se mi nezdály medúzy tak nádherné, jako když jsem viděla jejich ladný pohyb na vlastní oči.
Taky se nám hodně líbilo terárium. Já na to moc nejsem, ale byla to pecka. Měli to krásně a přehledně udělané, i tam jsme byli docela dost dlouhou dobu. V teráriu je i motýlárium, kam byste měli jít opravdu na lehko, je tam nepředstavitelné dusno a horko :D Protože motýlci létají jen tak kolem vás. A abyste je našli, musíte být opravdu pozorní. A když už nějakého uvidíte, zjistíte, že příroda je neskutečná.
Moc mne mrzí, že jsme ve Wroclawi nestihli víc. Když jsme odjížděli, viděli jsme z dálky ještě Sky Tower, kam jsem chtěla zajít, ale řekla jsem si, že to necháme na příště, ať mám důvod se vrátit. Ze 49. patra totiž můžete prý vidět až na Sněžku =) A i kdyby ne, kdy jindy se vám poštěstí koukat se z mrakodrapu.
Kristina
Náš první společný výlet s Jirkou do přírody. První výlet s pejskem. Alitka byla naprosto úžasná a ukázněná. Nebylo horko, ale bylo příšerné dusno. Hodinu z kopce, zpět samozřejmě do kopce. Pro začátečníky úplně ideální, jelikož stezka není nijak náročná a dlouhá =) Což jsme potřebovali, jelikož já byla zrovna po kovidu a taky jsme netušili, jak bude reagovat pejsek. Příště ji opět bereme s sebou, protože to nemělo chybu =) Dala jsem si po výšlapu langoš. Měla jsem jej naposledy snad ve třinácti =)
Kristina
2-Day Kickstart je obyčejný jídelníček z dostupných potravin. Má za cíl jediné: ukázat, "jak by to mohlo vypadat". Ideální na víkend bez fyzické zátěže s plánovaným odpočinkem. Pro člověka s celodenní fyzickou zátěží a náročným tréninkem může být takto sestavený plán omezující nebo až nedostačující. Vždy dbejte na to, abyste nebyli unaveni a zesláblí. Kdykoli při takovém stavu uberte na aktivitě a zkoumejte složení a množství jídla. Odpočiňte si. Tělo nezná jinou formu komunikace, než k vám "mluvit" signály.
V létě pečeme málo, protože je teplo, ale už nyní se občas objeví nějaký ten den, který připomíná spíše podzim. Je zataženo, prší, je chladněji, vzduch voní po dešti a přesně takový je i dnešní den a já se rozhodla, že upeču nějakou rychlovku. Tvarohová náplň snad nikoho neomrzí a pokud ano, můžete ji vylepšit třeba malými kousky letního ovoce. Skvěle se budou hodit broskve, maliny, borůvky a jiné.
Budete potřebovat:
2 pláty listového těsta
125 g měkkého tvarohu
1/2 balíčku vanilkového pudinku v prášku
2 lžíce vanilkového cukru
nastrouhaná kůra z 1/2 citronu
1 vejce
vejce na potření
moučkový cukr na posyp
Jak na to?
Předehřejte si troubu na 180 °C. Oba pláty listového těsta vyválejte na obdélník. Jeden plát potřete náplní z tvarohu, pudinkového prášku, cukru, kůry a vejce. Přikryjte druhým plátem listového těsta. Nyní nožem plát rozpůlíme podélně na dva díly tak, aby vznikly dva dlouhé obdélníky. Každý obdélník teď nakrájíme na několik obdélníčků (já jich měla 2x7, záleží na délce rozváleného těsta). Každý obdélníček smotáme do spirálky, potřeme rozšlehaným vejcem a dáme péct. Pekla jsem asi 30 minut.
Po upečení nechte chvíli vychladnout a sypejte moučkovým cukrem.
Dobrou chuť!
K.
Miluji jednoduché a rychlé věci, které navíc splní svůj účel na 100%. Tohle je prostá dokonalost, která nepotřebuje dlouhých komentářů. Naskládejte na talíř, posypte kořením a báječnou odpolední svačinu nebo lehkou večeři, máte na stole.
Budete potřebovat:
1 velkou broskev
mozzarellu
cherry rajčátka
salátové koření
Jak na to?
Vše nakrájejte na plátka nebo malé kousky a zasypte kořením. Salátové koření vyrábí buďto Vitana nebo Avokádo. Používám jej pořád a všude. Má skvělou chuť a určitě vás nezklame.
Dejte mi vědět, jak vám chutnalo.☺
Kristina