Nejdříve přišel tlak ze stran čtenářek, že bych měla napsat knihu.
Pak padlo rozhodnutí, že ji napíšu.
Pak padlo rozhodnutí, že není ta správná doba.
Pak přišly další roky studií, pádů, nových poznatků.
Pak přišla úvaha, že sice nevím všechno, ale baví mne lidi motivovat.
Pak vznikl nápad napsat v tomto duchu knihu.
Pak jsem napsala hrubý koncept toho, jak bude kniha sestavená.
Pak jsem si napsala, o čem chci psát.
Pak jsem několik měsíců sledovala na internetu otázky začínajících.
Pak na ně psala svoje odpovědi do knihy.
Pak polovinu z materiálu vymazala, protože se mi nelíbil styl, jakým jsem to psala.
Pak jsem psala znovu. Stylem, jaký u mne všichni znají.
Pak jsem toho najednou měla dost pro knihu.
Pak jsem to upravovala, opravovala, opět mazala kapitoly a psala nové.
Pak jsem dávala do kupy eshop.
Pak jsem napsala do NKČR pro ISBN kód.
Pak jsem ho dostala a byla pyšná jak prase.
Pak jsem asi dalších třicet stránek z knihy smazala.
Pak jsem oslovila P. kvůli jazykové korektuře.
Pak P. souhlasila s korekturou.
Pak jsme to v rekordním čase opravily. Tedy ona.
Pak jsem konečně dostala e-shop do stavu, v jakém jsem ho chtěla.
Pak mi napsal M., že se mi podívá na grafiku knihy.
Pak jsem mu knihu poslala a za den ji dostala zpět, že je to komplet na hovno.
Pak jsem to musela celé předělat.
Pak už mě začal tlačit čas.
Pak jsem tu knihu přeposílala jeho grafikovi ještě třikrát.
Pak byl spokojen.
Pak mi udělal obálku pro tiskárnu.
Pak jsem snad na 10x otravovala s požadavky tiskárnu.
Pak jsem se zaregistrovala na finančáku a přihlásila se na sociálku.
Pak jsem spustila předprodej knihy na svém eshopu.
Pak jsem byla překvapená, že je o knihu zájem větší, než jsem si dokázala představit.
Pak jsem od M. dostala svolení, že knihu mohu do tiskárny poslat.
Pak jsem ji poslala.
Pak mi M. pogratuloval a popřál štěstí.
Pak jsem si slíbila, že už nikdy žádnou knihu nenapíšu.
Pak jsem se šla vyspat. Pořádně vyspat.
Pak jsem nakoupila dárečky všem, kteří mi pomohli.
Pak jsem zaplatila tiskárně hooodně peněz.
Pak jsem se znovu zapřísahala, že fakt už nikdy nic nenapíšu.
Pak jsem sedla k pc a napsala seznam prvních článků pro pokračování knihy.
Pak jsem objednala obálky.
Pak přišly a zabraly skoro celý jídelní kout.
... a pak nám zavolali z tiskárny, že si pro to můžeme přijet.
A druhý den jsme pro knihy vyjeli. 2 km od baráku nám dali pokutu a tak nějak
náš Moje tělo: koučink výlet začal. S paletou se nám to do auta nevlezlo,
tak jsme to skládali do kufru po deseti a každou zatáčku brali tak,
jako bychom vezli diamanty :) Nyní jsme doma, knihy jsme vytahali do bytu
a už zítra půjdou první kopie ke svým právoplatným majitelkám.
Nebudu vám lhát, měla jsem slzy v očích, protože knížka vypadá 100x líp,
než jak jsem ji viděla jako e-book :) Jsem šťastná, přešťastná. Můj sen se splnil
a tak si mohu odškrtnout další položku ze svých 30 věcí,
které jsem chtěla stihnout dřív, než umřu :)
náš Moje tělo: koučink výlet začal. S paletou se nám to do auta nevlezlo,
tak jsme to skládali do kufru po deseti a každou zatáčku brali tak,
jako bychom vezli diamanty :) Nyní jsme doma, knihy jsme vytahali do bytu
a už zítra půjdou první kopie ke svým právoplatným majitelkám.
Nebudu vám lhát, měla jsem slzy v očích, protože knížka vypadá 100x líp,
než jak jsem ji viděla jako e-book :) Jsem šťastná, přešťastná. Můj sen se splnil
a tak si mohu odškrtnout další položku ze svých 30 věcí,
které jsem chtěla stihnout dřív, než umřu :)
PS: Oficiální vydání jsme tedy zvládli ještě s týdenním předstihem.
Miluji, když jde vše podle plánu :)
I když to tak zprvu ani omylem nevypadalo :)
Abych byla upřímná, Svaťka mne napoprvé nedostala ani tak svými recepty (jakože mám od ní pár odzkoušeno a vždy dopadly výtečně), jako spíše svým talentem nafotit obyčejná jídla neobyčejně. No vážně. Když jsem v jejích počátcích viděla fotku nudlí s mákem, říkala jsem si, že ta holka vážně umí. Jako vážně, kdo jídlo fotí, tak ví, že některé chody jsou opravdu naprosto nefotogenické, ale to pro Svaťku není vůbec problém. A když se mi dostala její kniha do ruky, zjistila jsem, že o svůj talent nafotit jakákoli jídla vůbec nepřišla. Jsem očarovaná jak jejím talentem, tak i citem pro výběr nádobí, dekorací... no, sen každé kuchařky 😉
 |
| Batátová polévka od Coolinářky |
Když jsem se u Svaťky dočetla na FB, že bude vydávat kuchařku, byla jsem moc pyšná. Protože to je jedna z těch maminek/kuchařek, které si to zaslouží. Navíc s tím svým milým usměvavým kukučem a krásnou blonďatou holčičkou nešlo nezískat si srdce nových a nových fanoušků.
A pak se na FB objevil přebal knihy a byla to trefa do černého. Jestli kuchařkám něco sluší, tak jsou to právě takové tmavé obálky, což je docela i typické pro Svaťku, protože své fotky i takto vesměs ladí. Pak se kniha dostala do prodeje a mne málem vypadly oči z důlku. Ta cena? Fakt bude ta plnobarvená kuchařka stát něco málo přes dvě stovky?
Pak mi Svaťka napsala, že mi ji pošle a já ji teď držím v ruce a píšu menší recenzi, o které ona neví 😉 I když, teď už vlastně ano.
Tak tedy, kniha obsahuje 80 receptů, všechny s celostránkovými fotkami. Recepty jsou laděny a rozděleny do 4 ročních období, což je prima. Po celý rok si v kuchařce najdete své oblíbence. Já se mrkla okamžitě na podzimní období a vyzkoušela hned dva recepty. Batátová polévka se pyšní na jedné z fotek výše a i přes prvotní respekt, jak to bude chutnat, protože batátům moc nefandím, jsme celej hrnec snědli s přítelem za jediný večer 😋 Druhý recept byl tento úžasný banánový koláč z ovesných vloček a vlašských ořechů přelitý slaným karamelem... mám k tomu vůbec něco dodávat?
Suma sumárum, je to po dlouhé době kuchařka, ze které jsem neskutečně nadšená. Už jsem to psala i Svaťce, že jsem touto publikací listovala s úctou a posvátností.
Pokud ještě nevíte, co si dát na seznam vánočních dárků pro někoho, kdo rád jednoduše a přitom kvalitně vaří, musím právě tuto kuchařku doporučit všemi deseti.
Svaťko, děkuji moc za tento skvost. Moc ti přeji, ať se kniha prodává a má úspěch.
S láskou,
