Druhý měsíc prázdnin už se toho moc nedělo, jelikož jsem nastoupila do práce a začaly mi tak povinnosti a povinné brzké ranní vstávání. Přesto jsme si udělali pár výletů a zažili pár ožehavých dnů, které se snad už nikdy nevrátí:
Původně se tento tréninkový kalendář nesl úplně v jiném duchu. Na počátku měsíce jsem se rozhodla odcvičit Stretching & Mobility Program od Zuzky Light, což se mi první týden úspěšně dařilo. Program měl trvat čtyři týdny. Moc se mi líbil a měla jsem fakticky obrovskou motivaci jej docvičit celý. Sedmý den v prvním týdnu jsem si ve výpisu programu zcela náhodou klikla na další týden v daném programu a zjistila jsem, že se tréninky oproti prvnímu týdnu nemění až do jeho samotného konce. Krátce řečeno, jeden týden se jede čtyřikrát po sobě. Ruku na srdce, to mě fakt na***lo, protože jsem očekávala, že program bude nějak propracovaný vzhledem k tomu množství obsahu, co Zuzka na svých stránkách má. Bohužel ne. Nechápu, proč nevyužila potenciálu všech těch tréninků na flexibilitu, strečink a mobilitu, které jsou součástí ZGYM, když je pak v té samé placené ZGYM nezpracuje do nějakého komplexního programu. Takže jsem program ukončila a nezbývá mi, než si jej udělat po svým a všechny cviky a techniky, které jsem se během týdne naučila, maximálně uplatnit jaksi "bokem". Jsem z toho fakt zklamaná, ale zase není to poprvé, co jsem byla nucena udělat si to po svým...
Zde najdete střípky z mého stolu během červencového opravdu horkého měsíce. Snad zde najdete inspiraci pro váš stůl. Určitě se nesnažte jídelníček druhé osoby kopírovat, jelikož v každém dni se odráží mnoho faktorů - celková pohoda, pohybová aktivita, náročnost v práci, psychika, počasí, zdravotní stav, apod. Mějte na paměti, že způsobů jak dosáhnout ideálního stavu ve stravování, je více. Jen si ten váš musíte najít. I u mne se časem mění. Hodně štěstí a nechte se inspirovat ツ
Jak jsem psala v předešlém příspěvku z výstupu na Praděd s manželem, o týden později jsem si na Praděd zašla znovu, tentokrát s dcerou Eliškou. Vybrala jsem tentokrát samozřejmě jednodušší výšlap. V délce 3,5 km po asfaltce.
SPLNĚNÝ SEN
Vyrazila jsem s manželem na dlouho předlouho vytoužený výšlap stezkou Bílé Opavy na Praděd. Hned v sedm ráno jsme vyjeli, počasí nepočasí. Bylo čerstvě po dešti a sázeli jsme na to, že stezka nebude narvaná lidmi. Bílá Opava má stezky dvě. Žlutou a modrou. Ta žlutá je vcelku náročná, pro lidi ale velmi zajímavá, má krásné scenérie, vodopády, kdysi jako malá jsem jí šla s rodiči a opravdu mám krásné vzpomínky. Ale jelikož jsem byla rok po velkém zranění kotníku, chtěla jsem raději rozumnou snadnější stezku, která mi i tak dala docela zabrat. Tím, že jsme si vybrali modrou, věřte nevěřte, byli jsme na ní zcela sami. Před námi za námi ani živá noha. Až v místě, kde se stezky protínají, nás již bylo na stezce krapet víc, ale i tak to byla parádní, moc turistů na trase nebylo.
