Tento víkend byl ve znamení perníkové vůně u nás doma a já sáhla po jednom starém dobrém receptu a udělala jej krapet zdravější. Výsledek byl nejen chuťově daleko lepší, ale celý perník byl krásně nadýchaný a druhý den na snídani s čajem mi připomněl, jak jsem byla malá a baštila tuhle dobrotu u babičky, když jsme jako děti vylezly z chladného pokoje zpod péřových peřin do kuchyně. 

Přísady jsou uvedené na klasický velký plech.

Připravte si:

1 hrnek prosáté Bio hladké mouky

1 hrnek prosáté Bio polohrubé mouky

1 hrnek třtinového cukru

1/2 hrnku kokosového oleje

2 vejce

1 vanilkový třtinový cukr

1 prášek do perníku

1 lžička skořice

1 lžíce kakaa

300 ml polotučného mléka

V míse smíchejte všechny ingredience kromě mléka, které přidáváme až nakonec. Mléko vlíváme pomalu a vždy metličkou vmícháme, aby nevznikaly hrudky. Možná budete potřebovat mléka i více než daných 300 ml, možná méně, mně to vyšlo zhruba na něco málo než čtvrt litr :)

Perník docela nabude, takže se nebojte, že byste jej po vlití na plech měli málo. Je možné přidat taky trochu jablek, pak ale vymačkejte šťávu a dejte méně mléka. 

Pečte na 160 stupňů. I tak bude perník za 15-20 minut hotov ☺

Dobrou chuť!

K.

Budete potřebovat:

Martin je naprostá opak Elišky. Je klidný, citlivý, velmi jemný, nemá rád násilí, nikdy neodpoví "jo", ale vždycky "ano", má rád řád a pořádek. Nesnese, když se mění plány a miluje, když někdo dělá blbiny. Má neskutečně velký pud sebezáchovy. To asi zdědil po mně ☺ Bohužel, je na sebe velmi přísný a s tím zatím bojujeme jak v soukromí, tak i ve škole, kdy velmi špatně snáší osobní prohry či nevydařenou písemku. Často se sebou není spokojený. Proto jej vedu k tomu, v čem si je jistý, v čem skutečně vyniká a co miluje. Kreslení a angličtina (po kom to jen má ;))

Víte o tom, že obě moje děti mají modré oči? Oba mají jiného tatínka, ani jeden není modrooký a já také ne ☺ Dokonce ani mí rodiče nejsou modroocí a ani rodiče tatínků ne. Podle mě - moje teze :D - barvu očí dětí určily moje geny, ale to jsem je pak vyfasovala jako přenašečka od mých slovenských předků z počátku 20. století... no, strašně zajímavá informace, viďte? :D Ale mě to třeba hrozně fascinuje. To, jakým způsobem přenášíme informace napříč několika generacemi, než se projeví :-)

Pěkný den, K.

Nejsem nějaký extra talent na lakování nehtů, ale snažím se ☺ Tak omluvte onu neprofesionalitu. Nehty si záměrně nenechávám delší, protože mi nikdy dlouho nevydrží. Neumím se k nim chovat. Respektive, uměla bych, kdybych nemusela dělat sto věcí denně, při kterých ty nehty prostě trpí. Stokrát denně mám namočené ruce - od nádobí, koupele, od mokrých hadříků, kterými neustále něco utírám, protože děti jsou čuňátka. A pak, co si budem říkat, dělám to, co bych neměla - používám nehty jako nástroj k otevírání všeho :-D Někdo jde slušně pro nožík, aby rozřízl krabičku, já to škubu a dokonce i řežu nehtama ☺ No, dámička ze mne rozhodně není a nebude. Maminka vždycky trpěla a říkala: "Dítě, po kom ty jsi?"

Ale pryč od maminky ☺ Co se týče laků, ráda je často střídám a nemám jich zrovna málo ☺ Nejraději mám světlé v odstínech nude, ne příliš výrazné, ale moji sbírku tvoří i rudé a tmavě modré laky. Já jsem se ale za vámi dnes přišla ukázat se třemi barvičkami, které mám hrozně ráda a patří mezi mé oblíbené. 

Prvním z nich je lak od NYC Lavender Cupcake. Kupodivu je takto krásný už po jedné vrstvě laku. Fialovou mám ráda, ovšem na nehtech ji moc nemusím, Tenhle odstín se mi ale v obchodě zalíbil na první pohled, je nádherný ☺ A nemám ho tak dlouho, určitě bude k mání všude ☺

Takových šedých a stříbrných mám opravdu dost ☺ A přesto mám pocit, že to není pořád ten správnej odstín, který bych chtěla. Samozřejmě, že jsou při nákupu všechny ty správné, jen mě ta myšlenka a nadšení po čase opustí :D Tyhle lahvičky se již nedělají, ale možná odstín laku seženete. Jde o Essence a Icy Princess ♥ Na obrázku jsou dvě vrstvy. 

Tak jsem opětovně zkoušela jeden z receptů, který jsem na netu pochytila a jsem z něj tak nadšená, že vám ho musím ukázat. Nejde o žádný extra nový recept, co by tu ještě nebyl, ale tahle variace mi kápla do noty. 

Příprava této snídaně spočívá v tom, že se "připravuje" přes noc. Ráno se jen dle chuti ozdobí a můžete jíst. Mně se líbilo, že je bez cukru, i když jsem si nakonec přidala trošičku agave, protože jsem tuhle misku nepřipravovala s mandlovým mlékem, které je samo o sobě sladší, ale jen s vodou.

Takže jak na to. V misce si smíchejte následující ingredience:

1 rozmačkaný banán

2 lžíce chia semínek

1 rovný šálek ovesných vloček (používám tyto odměrky)

1 lžička skořice

2/3 šálku mandlového mléka + 1/3 šálku vody (já dávala jen vodu, takže celý šálek, ale koupila jsem vanilkové sojové mléko, tak budu zkoušet i s tím ☺)

Všechno tedy smícháte v misce, přikryjete a dáte na noc do lednice.

Ráno směs ohřejte krátce, nemá se to jíst studené ☺ Poté dejte na talíř nebo nechte v misce a ozdobte různými oříšky. Já použila dýňová semínka, mandle, kešu, pekany a ztužený kokosový krém. Nakonec jsem ještě přidala skořici a jak jsem již psala, trošku jsem zakápla agave. Nicméně, fantazii na zdobení se meze nekladou.

Dobrou chuť! 

K.

Uběhl více než rok od Eliščina narození. Je to šílené. Hrozně ten čas letí. Dospělák bez dětí si to ani neuvědomuje, ale na dětech jde čas vidět neskutečně. Eliška měla narozeniny už na konci září, ale jelikož jsme čekali na tatínka, než přijede z Francie, aby se její narozeniny oficiálně oslavily, trvala trošku déle její oslava. Musím se přiznat, že jsem si pro malou představovala velikánskou oslavu, při které se sejdeme celá rodina, přes babičky až po strejdy, ale po návratu tatínka nás čekaly tak nabité dny, že jsme byli příšerně vším už unaveni a byli rádi, že si oslavu malé uděláme pěkně decentně, sami, v soukromí, bez velkého zařizování, apod. Neodpustila jsem si ale upéct vlastní dort, který není mimochodem vůbec zdravý :-D Ale bylo to záměrně. A byl vynikající a chutnal i příteli, který na takové věci absolutně není stavěný, takže když vyluxoval talíř a dort mi pochválil, brala jsem to jako výhru. Jako "ozdobu" jsem použila ovoce (hroznové víno a granátové jablko), jinak jsem dělala naprosto bez jakýchkoli změn podle tohoto receptu a musím si jej uložit, protože byl snadný, rychlý, nedalo se na něm nic pokazit a byl opravdu jak peřinka. Celý dort jsme nesnědli, rozdala jsem půlku rodině, kteří si také oblizovali prsty a mamka dokonce snědla i tatínkův příděl :-D

No, takže Eliška dostala hrací chodítko, házeli jsme na ni konfetky, nafoukli Hello Kitty balónky, ze kterých měl největší radost pes a hned mu jeden praskl pod stiskem a pak ten balónek hledal, protože mu znenadání zmizel :-D Takovej dementík trošku :-D Zazpívali jsme Elišce k narozeninám Hodně štěstí, zdraví,... sfoukli všichni dohromady svíčku na dortu a šli si dát do nosu :-)

A co by to bylo za narozeninový přípitek bez šampáňa :-) I když dětského :-) Sladké pití Elišce vůbec nedávám, takže logicky tohle ji chutnalo strašně :-) 

Pak už následovala jen teplá vana, spousta pěny a šlo se spinkat.

A já si šla pro další kus dortu :-D 

K.

Vždycky jsem si myslela, že nemám na to, abych si doma zvládla upéct vlastní chleba a jiné pečivo. Všem jsem záviděla, že jsou tak šikovní a myslela si, že je v pečení chleba ukrutná věda a já to nikdy nedokážu. Faktem je, že upéct chleba je akorát časově dlouhá záležitost, nikoli náročná. Navíc, kdo by nechtěl mít jistotu, že si do vlastního pečiva nedáváte žádná "éčka" nebo zbytečný cukr. 

Asi mi to neuvěříte, ale recept na tento chleba mám od Ilony Csákové, která recept postovala na svém FB profilu.  Pekla jsem jej už dvakrát. Jednou v klasické troubě, podruhé v domácí pekárně, kterou jsem dostala od rodičů, protože ji nepoužívali. Chleba, co vidíte na obrázku, je z pekárny. Ale ten, který jsem pekla v klasické troubě mi přišel zkrátka lepší. Trouba je prostě trouba :-) A proto vám ukážu, jak jsem jej dělala já a rozhodně ho zkuste, zvládnete jej taky.

Nejvděčnější pamlsek pro mé děti pod sluncem. Jednoduchý, rychlý, akorát se u toho krapet upatláte, ale to nadšení ze strany těch prcků a jak se jim dělají boule za ušima, stojí za to. Tahle tvarohová pochoutka má u nás vždycky úspěch. Škoda je jen ta, že sušenky, které k tomu kupujeme, stojí dost peněz, ale tentokrát byly v akci téměř za polovinu a tak s námi musely domů. 

Budeme potřebovat dvoje Bebe sušenky. Jedny světlé, druhé tmavé. Vybírejte ty, které jsou celozrnné. Mají to napsáno na obale a tímhle vylepšíte dětem výživové hodnoty.

Dále budeme potřebovat měkký tvaroh a bio třtinový cukr s vanilkou. Tvaroh i cukr smícháme v misce a pak nožem mažeme jednu sušenku po druhé a střídáme barvičky. Postavíme komínek, sušenky k sobě velmi opatrně přitiskneme a zbytek tvarohu, který nám vylézá vždy rozmažeme kolem, ať se dostane do všech záhybů. Nebojte se vzít i na prsty z misky, pokud je třeba :-)

Mně se tentokrát podařilo udělat tři komínky sušenek a padla na to celá vanička tvarohu. Dáme je takto do lednice na několik hodin, dokud sušenky nezměknou.

A pak už sušenky nakrájíme na plátky podélně tak, aby nám vznikly "tygří" proužky. A nestačíme se divit, jak rychle mizí z talířků :-)

Na maso:

Na omáčku: 

Na internetu jsem vyhledala různé recepty a pak vyzkoušela jeden z nich, upravila na zdravější variantu a dala se o víkendu do pečení. Kdy jindy hřešit (i když zdravě) než právě ve dnech volna :-)

Na 6 kousků jsem potřebovala:

60 g másla

50 g třtinového cukru

1 vejce

125 g hladké pohankové mouky

1/2 lžičky sody

3 lžíce vlažného mléka

čokoládové hoblinky (nemusí být)

Před nedávnem jsem četla, že pokud chceme, aby se nám pečení opravdu vydařilo, měly bychom zachovat dvě věci. Poskytnout věcem - jako jsou vajíčka, máslo či mléko - čas přizpůsobit se pokojové teplotě. Takže si ingredience připravte předem. Mouku bychom měly prosévat přes sítko. Přiznám se, že jsem zapomněla :-) Ale tenhle fígl je mé babičce zrovna naprosto vlastní a má všechny ty koláče a buchty tak skvělé...

Teď už jen vyšlehejte máslo, cukr a vejce do pěny. Přidejte prosetou mouku, sodu a mléko. Pořádně promíchejte. Základní těsto je hotovo, teď už záleží jen na vás, zda si do muffinek budete chtít přidat čokoládové hoblinky, jako jsem to udělala já :-)

Lžící a prstem naplňte košíčky pro muffinky. Pečte cca na 180 stupňů. Já je měla strašně rychle hotové, tipuji někde v rozmezí 10-15 minut. Hlídejte je, ať si ty svoje krásky nepřipálíte :-)

Dobrou chuť!