Tento rok jsem poprvé přes vánoční provoz balíkový doručovatel a je to skutečně výživné. Odcházím do práce ráno v šest a vracím se v šest v sedm večer. Jsme v jednom kole a pomaličku mi nezbývá síla na nic. Po příchodu z práce do sebe naházím hromadu jídla, protože přes den to nestihnu. A myslím to přesně tak, jak to píšu. Jen piju. Občas nějaká sušenka. Jedna. Nebo rohlík. Jeden. Opravdu není prostor ani na pět minut se zastavit. Když zrovna přejíždíte z obce do obce, tak neustále zvoní telefon. Často mám pocit, že bych k sobě potřebovala ještě někoho, kdo by ty hromady telefonátů vyřizoval, ať můžu dělat to, co mám. Doručovat.
Vím, že jsem si tohle vybrala a že to už brzy pomine, ale mrzí mě, že nejsem schopná s dětmi prožívat onu vánoční atmosféru a přípravu, jako tomu bylo vždycky. Jsem ráda, že jsem na první adventní neděli udělala s Eliškou jakžtakž výzdobu, Absolutně nevím, kdy upeču nějaké cukroví. Vím, že nemusím. Ale taky vím, že musím. Kvůli Elišce. Ať si tvoří vzpomínky. Ona tyhle věci potřebuje. A i kdybych měla poslední zbytky sil, tak jí je dopřeju.
Jedna věc mě uklidňuje. Mám už všechny dárky nakoupené. To je výhoda toho, že pracuji přímo u zdroje a nemusím čekat, až mi balík někdo přiveze nebo si ho někde v trafice vyzvednu. Je to supr =) A taky se těším na to, že po deseti letech bude s náma doma i můj syn. Každoročně jezdil k tátovi na Kladno, ale letos nechce. Je už velký a taky je letos málo volna mezi svátky a nechce nikde trajdat. A ještě jedna supr věc. PO ČTYŘECH LETECH BUDEME MÍT VÁNOCE SKUTEČNĚ NA ŠTĚDRÝ DEN!!! Co jsem s Jirkou, museli jsme je dělat vždycky dřív kvůli jeho dětem. Letos jsem řekla, že je řada na mě. Těším se strašně moc!
Krásný adventní čas vám všem =)
Kristina
