Musí masáž bolet, aby měla smysl?
„Klidně přitlačte, já jsem zvyklá.“ 
Tohle při masáži občas slýchám a všeobecně si mnoho lidí myslí, že čím silnější tlak, tím lepší výsledek. Jenže naše tělo funguje trochu jinak.
Pod kůží, ve svalech, fasciích i šlachách máme tisíce nervových receptorů. Ty neustále sbírají informace o tlaku, napětí, pohybu i případném nebezpečí a posílají je do mozku. Nervový systém pak vyhodnocuje, zda je podnět bezpečný, nebo jestli je potřeba se chránit.
Pokud je tlak přiměřený a tělo se cítí v bezpečí, nervový systém dovolí svalům postupně povolit. Právě tehdy dochází k žádoucímu uvolnění.
Když je ale tlak příliš silný a bolestivý, může nastat opačná reakce. Nervový systém vyhodnotí situaci jako hrozbu a spustí obranné mechanismy. Svaly se začnou stahovat, zvyšuje se jejich napětí a tělo se snaží chránit citlivá místa.
Proto není dobrým znamením, když člověk při masáži zatíná zuby, zadržuje dech nebo se snaží bolest „přetrpět“. Tělo nám tím často říká, že už překračujeme hranici, za kterou přestává být masáž prospěšná.
Jedním z nejkrásnějších signálů, že se tělo cítí bezpečně a opravdu uvolněně, je chvíle, kdy klient během masáže začne podřimovat nebo dokonce usne. Ne proto, že by byl unavený, ale proto, že nervový systém na chvíli vypne pohotovostní režim a dovolí si odpočívat. Samozřejmě není cílem při masáži usnout – mnoho lidí si odpočinek užívá plně při vědomí. Je to jen jeden z projevů hlubokého uvolnění, kterého se snažíme dosáhnout.
Co je příjemný a účinný tlak pro jednoho člověka, může být pro druhého příliš mnoho. A zajímavé je, že se to může měnit i u stejného člověka den ode dne.
Tohle při masáži občas slýchám a všeobecně si mnoho lidí myslí, že čím silnější tlak, tím lepší výsledek. Jenže naše tělo funguje trochu jinak. Pod kůží, ve svalech, fasciích i šlachách máme tisíce nervových receptorů. Ty neustále sbírají informace o tlaku, napětí, pohybu i případném nebezpečí a posílají je do mozku. Nervový systém pak vyhodnocuje, zda je podnět bezpečný, nebo jestli je potřeba se chránit.Pokud je tlak přiměřený a tělo se cítí v bezpečí, nervový systém dovolí svalům postupně povolit. Právě tehdy dochází k žádoucímu uvolnění.
Když je ale tlak příliš silný a bolestivý, může nastat opačná reakce. Nervový systém vyhodnotí situaci jako hrozbu a spustí obranné mechanismy. Svaly se začnou stahovat, zvyšuje se jejich napětí a tělo se snaží chránit citlivá místa.Proto není dobrým znamením, když člověk při masáži zatíná zuby, zadržuje dech nebo se snaží bolest „přetrpět“. Tělo nám tím často říká, že už překračujeme hranici, za kterou přestává být masáž prospěšná.
Jedním z nejkrásnějších signálů, že se tělo cítí bezpečně a opravdu uvolněně, je chvíle, kdy klient během masáže začne podřimovat nebo dokonce usne. Ne proto, že by byl unavený, ale proto, že nervový systém na chvíli vypne pohotovostní režim a dovolí si odpočívat. Samozřejmě není cílem při masáži usnout – mnoho lidí si odpočinek užívá plně při vědomí. Je to jen jeden z projevů hlubokého uvolnění, kterého se snažíme dosáhnout. Co je příjemný a účinný tlak pro jednoho člověka, může být pro druhého příliš mnoho. A zajímavé je, že se to může měnit i u stejného člověka den ode dne. Náš nervový systém totiž nereaguje jen na samotný dotek, ale také na to, jak se zrovna cítíme. Když jsme odpočatí, v dobré náladě a v pohodě, často sneseme intenzivnější práci. Když jsme naopak ve stresu, unavení nebo procházíme náročným obdobím, může být citlivost výrazně vyšší. Tělo v takových chvílích potřebuje jiný přístup než obvykle.
Proto se klientů neptám jen na to, kde je něco bolí. Zajímá mě i to, jak se cítí. Tělo totiž není stroj. Každá masáž by měla respektovat nejen stav svalů, ale i stav člověka jako celku.
Proto se klientů neptám jen na to, kde je něco bolí. Zajímá mě i to, jak se cítí. Tělo totiž není stroj. Každá masáž by měla respektovat nejen stav svalů, ale i stav člověka jako celku.
