Tak dlouhou jsem vysílala myšlenku, že bych si potřebovala tak na měsíc odpočinout od práce, až mě tam nahoře cosi vyslechlo. Ne tedy, že bych chtěla přesně tohle, ale to je tak vždycky. Nikdy to nechceme zrovna tak a ono se to zařídí přesně tak! Čtyři dny po svatbě jsem jako vždy šla nakládat dodávku a jako vždy jsem pro další balíky, když jsem si je v nákladovém prostoru srovnala. Jenže tisíckrát vyjdeš normálně a pak prostě blbě šlápneš, podvrtneš si kotník a pro jistotu i přetrháš vazy. To byla TAKOVÁ bolest, že jsem myslela, že sežeru ten asfalt, na kterým jsem se svíjela a řvala na všechny strany. To bylo něco neskutečnýho. Pak jsem na chvíli ztratila i vědomí, bylo mi špatně, myslela jsem, že se pozvracím. Jirka mi zavolal rychlou, protože byl kousek ode mne, bráška taky nevěděl, jak mi pomoc. V životě už to nechci zažít! A doufám, že to je dost hlasité volání a někdo to tam nahoře slyší! Už nikdy a nikdy ani nic podobného!
Každopádně dva týdny byl kotník v dlaze, týden jsem se to doma pak snažila o berlích rozchodit, což se mi po třech dnech podařilo, teď mne čekají ještě tři týdny rehabilitace, protože to prostě není ohebné. Nepostavím se na špičky, schody sice vyjdu, ale nesejdu ani jeden, chtěli po mně na kontrole, ať udělám dřep - takže vůbec. Takže teď budu třikrát v týdnu chodit do vířivky, s sebou ručník a kraťasy... :D :D :D Samozřejmě kromě tohoto mne čeká ještě jízda na kole, elektroléčba, budu se učit chodit po nerovné ploše, protože to až do půlky lýtka kompletně ztuhlo!
Takže tento měsíc zde budou fotky převážně mýho rafana, kterej se mnou poctivě stonal :D Pak nějaké obrázky ještě z příprav naší svatby. Pokud by vás zajímaly vyloženě fotky ze svatby, pak klikněte
ZDE pro záběry z obřadu a
ZDE pro fotky od Slezské harty (budou později, zatím čekám na zpracování fotografkou). A v samém závěru určitě nebudou chybět seznam všeho, co jsem shlédla!
