Ohromně jsem se těšila na Vánoce. I přes to všechno. Kvůli dětem jsme dělali poslední společné. A teď, když je po všem, snažím se ignorovat ty signály, které mi dává tělo... příšerná únava, falešné pocity strachu a obav. To vše ze stěhování, které musí proběhnout právě v těchto dnech. Všechno to na mne padá. I když si to neumím přiznat. Cítím to na sobě. Ale zvládnu to. Krizi jsem zvládla vloni, zvládnu ji i letos.
Nový domov, nový muž, na něhož si vlastně ani tak zvykat nemusím, protože mám pocit, že se známe sto let. Ještě dřív než uslyším jeho odpověď, vím, co řekne. A já miluju, když se mě zeptá, kde jsem tak dlouho byla... Tady! Ty vole! Tady!!!! :D
A tričko, které jsem si chtěla koupit, jsem si koupit nesměla. Proč? Protože už mi ho J. koupil :D
Miluju to triko!!! (viz výše)
Jeden z posledních pohledů ve stávajícím bytě... sluníčko zapadá krátce odpoledne.
Přestěhováno. Výhled ze 7. patra na celé město :)
Tenhle prstýnek jsem původně chtěla pro sebe, ale nakonec jej dostane maminka pod stromeček :-)
Kristinka v plné zbroji :D fotila maminka, za rok v práci mne viděla poprvé v pošťáckým :)
Takové krásné sportovní prádlo jsem si koupila. Úplně miluju tenhle styl. Objednávala jsem na Wish.
----------------------------
Jen já a ticho. Děti odjely. Jediný, co slyším, je hukot topení. Venku nádherně chumelí, já upíjím
likér ze skla, které se k tomu asi vůbec nehodí, ale "who cares". Život není o dokonalosti, ani
o pravidlech, to by mne asi unudilo k smrti :) Tak jedna sklenička na veškeré ztráty v tomhle
roce, druhá na veškerý nálezy ♡♡♡
Kristina
Žádné komentáře:
Okomentovat