Ale dnes ráno to tam bylo. Venku. Ta vůně jara. To musím uznat. Nejvíc mě baví, jak vstávám a ptáci venku to cítí taky. A dávají to znát. Třeba mýmu tátovi to vadilo. Vždycky říkal, že tam ti ptáci řvou jak blbí :) Já si to užívám. Jak si ráno povídají mezi sebou. Skoro jako bych jim rozuměla. 

Takže co tu mám v diáři za zápisky?

• přišly mi už třetí svatební šaty. Pecka! To jsem ještě netušila, že objednám čtvrté a teprve tyhle budou ty pravé. Ale teda děcka, ty jsou! Jak na mě ušité :) Dvoje svatební prodávám a ty třetí taky, ale nejradši bych si je nechala :)
• do svatby už to je jen něco málo přes měsíc! Mám pocit, že už mi dochází síly. Moc mi s tím nikdo nepomáhá. A nějak mi dochází šťáva! Potřebuji velmi rychle dát do kupy repertoár na obřad, nakoupit věci do tomboly, udělat a vytisknout svatební noviny... málo času. Málo!
• jednou takhle v noci jsem se otočila v posteli a ruplo mi v zádech. Ve tři ráno mě to probudilo, protože nastala okamžitá intenzivní bolest a nemohla jsem se ani pohnout. To je z té zátěže v práci. Celej týden zvedám granule, nábytek, hlínu a další kraviny v krabicích a pak se stačí jednou blbě otočit v posteli a je to zúčtovaný.
• podstoupila jsem návštěvu zubaře na plánovaný zákrok. Zcela estetický. Paráda naprostá! Bezbolestně. Tedy kromě peněženky. Ta plakala! 
• Eliška byla na dalším soustředění. Nakonec ten spacák z Vinted využijeme ještě víckrát :)
• vygruntovala jsem koupelnu. Fakt jsem ji dělala asi dvě hodiny. Příště se na to vyseru, protože to po týdnu není poznat. 
• skončila jsem na svém rajónu v práci a od dubna začínám na jiném. Loučení s lidmi bylo dojemné a při cestě domů mi nad dárečky ukápla i slzička. 

Kouká na rozpis zápasů :D

Fanynky na místě!

Přišel hlad :)

Moje tanečnice ve své nové mikince od Billie Eilish. Miluje tu holku. Tak jsem ji musela udělat radost. Nenechala mě to ani přeprat :-D Znám to. Když mi bylo deset, objevila jsem Madonnu a stala se mojí modlou na dlouhé předlouhé roky. Teď tomu, co dělá, nebo spíš už nedělá, nerozumím. Ztratila styl, který jsem na ní milovala, ale ještě pořád se mě drží nostalgie, kterou mi nikdo nevezme. Ta holka byla mojí nedílnou součástí. A vypadá to, že Billie bude to samé u Eli. Drží se jí to už několik měsíců. Ostatně, od táty si přitáhla i obří plakát, který má teď na zdi u postele. Máma mi nikdy nedovolila lepit plakáty na zeď. Říkala mi, že až budu mít vlastní děti, tak ať mi to lepí po zdech, jak budou chtít.... Tak jim to dopřávám. Ať mají vzpomínku na to, jak se během let u nich měnili jejich lásky a idolové nad postelí :)

Když jsem mikču vyzvedla, musela jsem ji hned vyfotit ještě v autě a malé poslat :D

Jezdím tudy téměř denně. Ty výhledy jsou překrásný za každého počasí. Ať je sníh, slunce, mlha nebo prší. Nízké Jeseníky mají své kouzlo a já se ani po více než půl roce na své trase nejsem schopna dostatečně vyjádřit, jak tenhle výhled miluji. Tentokrát jsem se rozhodla zastavit. Nechat poštovní auto bokem, vyjít na místo, kde mi výhled neclonil žádný strom. 

Když jsem se lépe rozhlédla, zjistila jsem, že místní chaty a budovy jsou zcela opuštěné. A podle cedulí, které tu ještě zůstaly, jsem s překvapením pochopila, že se jedná o dávnou sjezdovku. A že ty chatky za mnou nejsou jen tak ledajaké chaty, ale zřejmě dávné pokladny, horský bar nebo restaurace a že je tu zabudovaný kus obří betonové kotvy, která byla kdysi zcela určitě místním vlekem. 

Byla jsem v šoku. Takový výhled kdysi měli lyžaři. Zvětši fotky a budeš žasnout!!!

A teď, někde tam dole pod kopcem, zřejmě brzy vyrostou nové rodinné domky. Tak třeba příští rok zkusím vyfotit ze stejného místa znovu :)