MEMORIES | Říjen 2021

Takto to vypadá, když dáš psovi přísný zákaz vstupu do ložnice... že, miláčku?

Naše depo na Vánočním večírku =) Nejsme na fotce všichni.

To bylo tak. Mluvila o gymnastice už loni. Ale vhledem ke kovidu jsme nikam nemohli. Letos si na svoje loňské přání vzpomněla a den co den mi připomínala, zda jsem se už "někde" zeptala. A tak jednoho dne jsem zavolala trenérce, která moderní gymnastiku (nesoutěžní) vedla a ještě ten den jsme měly přijít. Eliška byla ve škole, o ničem nevěděla. Přišla jsem za ní do družinky a po jejím okamžitém dotazu, zda jsem volala na gymnastiku, jsem jí řekla, že ano, že je dokonce ještě volné místo a výbuch emocí a štěstí nastal v momentě, když jsem oznámila, že za hodinu a půl půjde na první trénink =)

A tak máme doma malou gymnastku =)

A tohle nebylo ledajaké sobotní ráno. Před třemi lety jsme totiž já a on měli mezi sebou jasno =) Nepostavili jsme dům, nepodnikli žádnou luxusní dovolenou a auto máme za "pár korun", někdy mu vyhrožuji, že ho odvezu do šrotu, ale to se, doufám, ještě dlouho nestane, protože i to auto je náš mazel =) Máme skvělé děti, i když je musíme občas půjčit, dokonale se doplňujeme, věříme si (i když já se to ještě někdy učím), já jsem občas jako vichr a on ta zeď, která následky toho vichru dokáže zmírnit, nemám trpělivost, on by ji mohl rozdávat, ale funguje to i naopak, jsem tu tehdy, když si on neví rady. Nevím, čeho si na mně nejvíc váží on, ale já si u něj nejvíce cením toho, co mnoha lidem chybí - schopnost vnímat, přiznat vlastní chybu, být uvědomělý, svědomitý, a k tomu všemu je s ním život plný smíchu a srandy =) Tak takhle ho vidím po třech letech =) Dokonce ví, že moje nejoblíbenější snídaně je slanina a volské oko a že moje nejoblíbenější koblihy mají v Kauflandu =)