Vytáčím první číslo. Nikdo to nezvedne. Takže dojet na adresu. Zvoním. Nikdo doma. Zpět do auta.
Vytáčím druhé číslo. Nikdo to nezvedne. Takže dojet na adresu. Zvoním. Probudím paní. Předám balík.
Vytáčím třetí číslo. Telefon vypnutý. Takže dojet na adresu. Zvoním. Pán otevře a předám balík.
Vytáčím čtvrté číslo. Nikdo to nezvedne. Takže dojet na adresu. Nikdo není doma.
Vytáčím páté číslo. Telefon vypnutý. Začnu se smát.... Takže dojet na adresu. Předávám balík překvapenému pánovi, že neslyšel volání.
Volá paní z první adresy, že není doma. Že tam je ale dcera. Vysvětlím, že jsem byla na adrese a dvakrát zespodu zvonila. Paní volá domů. Pak hned zpátky. Dcera asi spí. Tak to uložte. Ok.
Vytáčím šesté číslo. Nikdo to nezvedá... Telefon vyzvání a pak se ozve pomalým a mírným hlasem: "Dobrý den. Momentálně nejsem doma..."
Rupnou mi nervy a řeknu: "Do p***, se na to můžu vysrat!"
A souběžně s tím, jak to říkám, se ve sluchátku ozve: "... ale manžel ano."
Načež se z mé strany rozhostí ticho, udělám hlasité "aaaaaacchhhh", chytnu se za pusu a začnu se omlouvat a trošku se i smát, že prostě to není dobrý ráno evidentně, že jsem myslela, že mluvím se záznamníkem, že kdyby se paní slyšela, jak to říká, slyšela by to taky...
Načež se paní taky začne smát (naštěstí) a když jsme se u jejího domu viděli a předávala jsem jí balík, tak jsme si ještě pokecali a vzala to dobře. Já se po sté omluvila a řekla, že teď se mi možná už začne dařit.
A taky že ano. Byly pěkný dýška, dostala jsem šampaňské, svačinu, nedoručené balíky jsem nakonec doručila a ten den měla skoro 100% doručitelnost. Ale hlavně, ten den byli lidi prostě skvělí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat