Na rok 2016 jsem si dala výzvu přečíst 50 knih. To je zhruba jedna kniha na týden. Ono se to nezdá, ale i to je pro mne dřina :-) Nicméně, s přítelem hrajeme takovou hru, že si ze všech knížek, které doma máme nepřečtené ve své vlastní knihovničce, vybereme třeba šest knih náhodně ocejchované lepítkama s čísly od 1 do 6 a ten druhý prostě řekne nějaké číslo z této řady a tu si pak musí dotyčný přečíst. Je to skvělá hra a strašně nás to baví, Jednak proto, že si knihy vybere každý jaký chce a pak nastává vzrůšo, která to bude... Přítel mi tedy během ledna vylosoval tyto :)  

*****

Táňa Keleová-Vasilková / Manželky - Táňu mám moc ráda, protože píše knihy nenáročné, ze života, o vztazích. Tato kniha byla rovnou o čtyřech ženách/kamarádkách a každá z nich ve vztahu s mužem a dětmi prožívala něco jiného. Sice Táně nikdy asi těch pět hvězdiček z pěti v hodnocení nedám, ale tohle je už několikátá kniha od ní, která mi přišla vhod - a co si budem říkat, vždycky s Táňou musím souhlasit, ti chlapi jsou fakt někdy na zastřelení... pif paf!!! :-D

*****

Fatima Mirembe, Jutta Oster / Fatima: Neberte mi moje dítě - Příběh vyprávěný podle skutečné události. V době uprchlické krize jsem si tohle ráda přečetla, protože mi to trochu pomohlo objasnit, před čím vším ženy z dětmi utíkají. Nechápejte mne špatně, mám své mantinely ohledně pochopení většiny uprchlíků. Věřte mi ale, že život Fatimy by jste žít nechtěli. Přestože se jedná o neuvěřitelný příběh, trošku mi chyběl onen emoční dopad na mou psychiku. Chyběla tomu autentičnost pocitů, kterou tomu mohla pomocná autorka dát. Nicméně, moc doporučuji. Přečetla jsem to doslova jedním dechem.

*****

Katie McGarry / Jen si troufni - Tohle je již druhý díl, který u nás vyšel. Strašně se mi to líbilo. Ačkoli Katie píše pro mládež, nezůstává nic dlužna své pověsti o skvělém psaní a tenhle díl to opět dokázal.  Kniha nemusí být jen o amerických idolech, krásných holkách, ale Katie se nebojí používat pro své knihy mladistvé, kteří jsou prakticky odvrženi od společnosti, pocházejí z nefunkčních rodin a přesto jim během stránek ukazuje cestičku, ne jak se z nuly stát nejoblíbenějším na škole, ale jak se naučit sám sebe vážit a nebát se mít rád i lidi kolem sebe a důvěřovat jim. A v neposlední řadě své hrdiny přesvědčit, že mít rád sám sebe, je naprosto v pořádku.

ツ

NĚKDE SE MI ZATOULALA FOTKA KE KNIZE

*****

 Robyn Carr / Městečko Thunder Point - tohle byla tak strašně milá knížka :-) Smála jsem se jak hrom, protože jestli něco umí tato autorka, tak poukázat na to, jak jsou někdy muži v lásce tvrdohlaví a nedocházej jim věci, které jsou jasné půlce městu :-D A když na to přijde, nebojí se autorka používat i onu chlapskou logiku a milostné nadšení přesně tak, jak je jim to přirozené... aneb když tří minutový sex chlap ohodnotí: "V pornu bysme si neškrtli." (Kniha je romantická svým způsobem, věřte nebo ne :-D) Těším se moc na další díl... jsou tam skvělé postavy a moc příjemně napsaný celý příběh.

*****

Jodi Picoult / Vlk samotář - Jestli se chcete dozvědět něco o vlcích, tohle je vyloženě učebnice. Strašně moc se mi to líbilo, ale přesto tomu něco chybělo. Nějaký hlubší emoční prožitek nebo co... nevím :-) Každopádně, tohle je již druhá knížka, kterou jsem od Jodi přečetla a stačila mi k tomu, abych pochopila, že její knihy asi nekončí tak, jak bys i člověk přál. Přesto je v nich znát určitá satisfakce a i svým způsobem tato knížka končí dobře. Vlk samotář je tak narážkou na funkčnost a soudržnost rodiny.


To je vše. V lednu jsem tedy přečetla pět knížek. Jak jste na tom vy?
Přečetli jste nějakou z výše uvedených? Na jakou si brousíte zoubky v knihkupectví?

Mějte prima den,

KRISTINA