Vítám tě na svém osobním blogu, který je tak trochu mým deníkem. Najdeš zde to nejzásadnější z mých zápisků od roku 2011. Ne vše, co si tady přečteš, je pro mne aktuální. Nechci tady však nic promazávat, jelikož to, co tu najdeš, se týká mého vývoje, který mě něco stál a který mne dostal až "sem" - na místo, které je TADY a TEĎ :-) ♡♡♡

MEMORIES | Červen 2021

Na jedné z mé nejoblíbenějších pochůzek. Rajón "dvěstě" :-) Sluníčko pálilo jedna radost. 



Když telefonuje s tátou... 





K narozeninám...


I když mám v nohách přes deset kilometrů se zátěží, i když mám v nich kopce, kamení, schody, i když mám x hodin sluníčko nad hlavou a na konci dne jsem spíše zralá na postel než na cvičení, neošidím to. Jsou dny, kdy jsem unavená a jdu si lehnout. Na dvě hodiny či dvě usnu, ale pak ještě není tak pozdě, abych si nezacvičila :-) Doslova tím žiju a je mi to tak blízké, že mi je líto, když se ke cvičení z jednoho či druhého důvodu nedostanu. Občas odpočívám cíleně, jindy skutečně kvůli únavě. A je to fajn. 

Nejhorší, co může člověk udělat ve čtyřiceti, je zapomínat, že už mu je čtyřicet, že už nemá metabolismus, jako když mu bylo dvacet, že už pomaleji regeneruje a rychleji se vyčerpá. Že jeho tělo není stavěné na HIIT tréninky pět až šest krát týdně... Že právě teď je ta nejpříhodnější doba pro to, vzít činky a budovat svalovou hmotu, co to jen dá, protože ve čtyřiceti už má člověk veškerý předpoklady k tomu, aby ji přirozeně ztrácelo... Tak to prostě je a tak to je třeba přijmout a nehrát si na to, že je třeba snad lámat rekordy, které jsou beztak úplně každýmu ukradené, protože to je hlavně o sobě samém :-) 

Je mi 40+ a rozumím si čím dál víc a lépe než kdy předtím. Není ale rady, jak na to. Ono to přijde samo. S věkem. Teď už chápu, o čem mluvili, když mi bylo o deset let méně :-) 



Můj syn, to moje miminko, které jsem snad před rokem odnesla z porodnice v peřinkách, se účastnil slavnostního rozloučení se základní školou. Strašně to všechno uteklo. Z Martínka vyrostl kluk o hlavu vyšší jak já. V září nastoupí na střední školu, na kterou udělal přijímací zkoušky a bude se připravovat do života, který ho čeká po maturitě. Ještě pořád to je a bude sranda. Ještě pořád jej budu mít pod svými křídly a už teď vím, že až jednou to naše domácí místo opustí, naprosto mne to rozseká. Protože jsme si toho hodně prožili. A na hodně z toho jsme byli jen my dva. 




Odkazy:

1 komentář: