Ačkoli já moc nejsem, možná spíše vůbec, na duchovní věci ve stylu Ježíš Kristus vstal z mrtvých a Bůh nás hlídá, moje Eliška si zkrátka k této oblasti našla cestu sama a to poslední, co bych chtěla udělat, je odrazovat ji od něčeho, co tak moc pro ni znamená. Miluje příběh Ježíše a tak pro ni byla návštěva našeho kostela naprosto peckovní záležitost. 

Škoda, že bylo zavřeno a byla možnost nahlédnout pouze přes bránu, ale slíbila jsem ji, že ji tam jednou vezmu, jakmile bude otevřeno. Aby si mohla prohlédnout všechny obrazy, lavice, sochy a všechnu tu krásu kolem. 

Šla tentokrát pouze k posvěcené vodě a asi stokrát se mě zeptala, zda si ten křížek na čele udělala opravdu správně, zda jsem to viděla :) Byla doslova nadšená. Ze všeho.

Potom jsme zamířili do zahrad bruntálského zámku, které je hned opodál, asi minutu maximálně dvě chůze. Po cestě i na místě jsme po sobě nechaly osm putovních kamínků. Vždycky jich několik nasbíráme a pak je jdeme naráz dávat dalším šťastlivcům po cestě :) 

V zámecké zahradě bylo překrásně, ale horko. Nemohly jsme si ani sednout na lavičky, všechno pálilo od sluníčka, a ty, co byly ve stínu, byly samozřejmě obsazené. Nevadí. Někdy příšětě :)

Stejně jsme měly v plánu ještě odjet na zmrzlinu do vedlejší obce a podpořit kluky ve fotbale :) Měli jsme s sebou našeho psíka Alitu... Ta byla ve svém živlu! 

K.