Nejlepší je neplánovat vůbec nic. Víme, že? Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se zajet do Nové pláně, zaparkovat u hráze a pokračovat pěšky do bývalé přilehlé obce Karlova pláň, dnešního Karlovce. Proč bývalé?

Karlovec je zaniklá vesnička/obec, která se rozkládá na hranici Moravy a Slezska. Zůstala zde jen fara a kostel. Vše ostatní muselo ustoupit výstavbě vodní nádrže Slezská Harta a leží na dně této přehrady. Již v 60. letech minulého století se zde už nesmělo nic nového stavět a žádné domy zásadně opravovat. V roce 1996-1998 bylo údolí zatopeno. Z původní vesnice zde zůstal na kopci nad vesnicí kostel svatého Jana Nepomuckého, fara a hřbitov. Z druhé strany kostela je stále venkovní branka, která ale dnes nevede nikam jinam, než do přehrady. Místní hřbitov je maličký, ale sálá z něj neuvěřitelná atmosféra. Stále zde lidé nosí na hroby čerstvé květiny a u kříže s Ježíšem zapalují svíčky. 

Před zatopením od 19. století až do roku 1991 zde trvale žilo zhruba 250-600 obavetal. Dnes je zde obydlený pouze jediný dům (fara) s jedinou trvalou adresou. Když jsme přišli až k místu, čekalo nás mírné zklamání, že je celý objekt včetně kostela oplocen. I tak jsem ale pořídila pár fotek na památku, protože si nemyslím, že bych se sem někdy vrátila. Naopak věřím, že mnohem lepší pohled na kostel a faru je z druhého břehu přehrady. I když, kdo ví... možná jsme jen neměli náturu objekt pořádně obejít a prohlédnout. Každopádně celá cesta ke kostelu vede po staré asfaltce. Jen chviličku jsme šli kolem vody, jinak to nebylo možné. Výlet byl spíše delší procházkou (4 km), než že bych nabyla dojmu, že jsme měli krásné výhledy - ty jsou zarostlé stromy. I tak to bylo ale moc hezké a milé. Jelikož vědomí, že lemujete svou chůzí údolí zatopené vesničky, je magické.