Obvykle mám dárky vyřízené už v říjnu, teď se přehoupl listopad a jsem tak nějak za programem :-) Život je relativní. Všichni si ho nárokujeme a přesto nějak si neuvědomujeme skutečnou hodnotu a cenu. Aneb jak se zpívá v jedné písničce "modlím se, až když je zle."
Před týdnem jsem dostala email, ve kterém se mne jedna čtenářka ptala, jak vypadá můj fitness život, kdy budu zase psát fitness deník, zda cvičím, jak se stravuji, jak vypadá moje kniha s jídelníčkem a že blog nějak "stojí", zda jsem to s fitness vzdala nebo co vlastně jakože dělám... chápu, když člověk nic neví, nedozví se to. Takže - nedělám vůbec nic. Necvičím. Dokonce se po ránu cpu rohlíkem a vysočinou, protože mi v současné době přijde vyloženě nemožné přemýšlet nad tím, jaký dopad bude mít moje sezení na řiti nebo zda přiberu pět kilo. Když můj táta doslova bojuje o život.
Přesto se snažím věřit, že lepší dny přijdou, že to všechno kolem mne bude zase dobrý. Někdy to je ale těžký, obzvláště tehdy, když ten, o kom to všechno je, se vzdává, nebojuje, nechce, mluví o tom nejhorším, nedokáže se zaměřit na nic, co by ho těšilo a já pomalinku a jistě ztrácím sílu společně s ním. Když spolu mluvíme, jsem jaksi utlumená, mlčím, poslouchám a nevím, co si můžu k nemocnému člověku dovolit. Všechno to, co mělo několik let svůj rodinný řád a rytmus a pravidla, se teď bortí jak domeček z karet. Moc bych mu chtěla pomoci.
Jinak posledních pár týdnů jsem si dopřávala tolik sladkého, že jsem se rozhodla se dnešního rána probudit a udělat stopku. A docela se mi to dařilo, než jsem se pustila do čtení knížky, kde se snad v každé druhé kapitole pečou sušenky :-D Banánové, čokoládové, burákové, apod. Slintala jsem asi 200 stránek a před chvíli konečně dočetla. Problém ale nepřešel. Chuť na sušenky byla pořád. Takže jsem jedny citronové nakonec upekla a k tomu udělala kotel špaget s masovou směsí a donesla tátovi. Měl původně na oběd přijít on ke mně, ale ráno mu nebylo nejlíp, to jsem poznala už po hlase, že byl pod práškama a tak jsem samozřejmě šla já za ním. Nestačila jsem se divit, jak do něj můj oběd padal. A usmívala jsem se, když mi řekl: "Kdyby mi někdo takto denně podstrojoval, to by bylo, aby se to tělo neuzdravilo." Tati klidně :-)
Moje největší vánoční přání pro tyto svátky je mít KLID. Tento rok byl náročný a jeho závěr nás všechny mele ze všech možných stran. Takže klid a mít tady ještě tátu. Který nás bude bavit všemi těmi jeho hláškami a černým humorem, bude mi chválit moje cukroví, které jsem naplánovala, i kdyby bylo chuťově bůhví jak strašné, a "okoštuje" ten MŮJ bramborový salát, který jíme jen jednou za rok.
Miluju Vánoce. A miluju svýho tátu, který mamce už 35 let "trpí" modlitbičky před večeří :-)
A miluju perníčky s bílou glazurou ♥ Mňam.
Zde je pár vzpomínkových fotek z celého měsíce.
Vaše K.
Jinak posledních pár týdnů jsem si dopřávala tolik sladkého, že jsem se rozhodla se dnešního rána probudit a udělat stopku. A docela se mi to dařilo, než jsem se pustila do čtení knížky, kde se snad v každé druhé kapitole pečou sušenky :-D Banánové, čokoládové, burákové, apod. Slintala jsem asi 200 stránek a před chvíli konečně dočetla. Problém ale nepřešel. Chuť na sušenky byla pořád. Takže jsem jedny citronové nakonec upekla a k tomu udělala kotel špaget s masovou směsí a donesla tátovi. Měl původně na oběd přijít on ke mně, ale ráno mu nebylo nejlíp, to jsem poznala už po hlase, že byl pod práškama a tak jsem samozřejmě šla já za ním. Nestačila jsem se divit, jak do něj můj oběd padal. A usmívala jsem se, když mi řekl: "Kdyby mi někdo takto denně podstrojoval, to by bylo, aby se to tělo neuzdravilo." Tati klidně :-)
Moje největší vánoční přání pro tyto svátky je mít KLID. Tento rok byl náročný a jeho závěr nás všechny mele ze všech možných stran. Takže klid a mít tady ještě tátu. Který nás bude bavit všemi těmi jeho hláškami a černým humorem, bude mi chválit moje cukroví, které jsem naplánovala, i kdyby bylo chuťově bůhví jak strašné, a "okoštuje" ten MŮJ bramborový salát, který jíme jen jednou za rok.
Miluju Vánoce. A miluju svýho tátu, který mamce už 35 let "trpí" modlitbičky před večeří :-)
A miluju perníčky s bílou glazurou ♥ Mňam.
Zde je pár vzpomínkových fotek z celého měsíce.
Vaše K.
Příspěvek z 22. listopadu 2015 - 30 dní do Vánoc
Aleluja! Dnes jsem koupila první dárek pod stromeček. Tedy první dárek pro děti. Letos jsem nějak úplně za programem, většinou - co většinou - prakticky vždy mám v tuto dobu už nakoupeno pro všechny všechno a řeším už jen výzdobu, cukroví a ty všechny věci okolo. Miluji Vánoce. Opravdu. Ne kvůli dětem, protože s nimi je to lepší. Ale kvůli sobě. I když jsem v 18 odešla z domu a žila dalších několik let sama, dokázala jsem si je udělat pěkné sama pro sebe. Nazdobila byt, upekla cukroví, procházela se po městě a užívala si dechu, který se proměňoval v páru a milovala všechna ta světýlka ve městě a ve výlohách. Vánoce mne prostě baví :-)
Letos je to - přiznám se však - neskutečný chaos. Právě skončilo moje asi nejstresovější období, stěhování, řešení finančních záležitostí, zdravotní stav mého tatínka, první auto a první jízda jen já a moje dcerka, to, že jsem na to vše sama. Ani nevím, jaké to je být s partnerem už a mít takové ty starosti společně a neřešit to jen po telefonu, protože - ruku na srdce - poslední rok a půl si musím se vším poradit sama a i když jsem holka samostatná a nemám v povaze si stěžovat, dost často mě to prostě sere!
Možná se to v budoucnu změní, přítel s Francií sekl a momentálně se bude vracet doml do ČR. Nevím, zda na furt nebo opět jen krátkodobě. Uvidí se. Na jednu stranu mám přííííšernou radost, na stranu druhou se bojím, protože po roce a půl si člověk udělá život svůj a teď se bude muset znovu učit... s tím přichází pro nás oba také nové místo a nový začátek. Stěhujeme se a moc se těším. Na výhled na hory, na to ticho, kde mi v pět ráno nebudou jezdit technické služby pod okny, na to, že se ve tři ráno z hospod nebudou valit dobrodinci, co se budou pod našimi okny předhánět v tom, kdo umí rozbít o chodník víc flašek. Strašný. Už jen pár dní a tradááá pryč :-) Zase kolem nás bude zeleň, louky, dům, o který se lidi starají, a děti, které si budou mít kde stavět sněhuláka a kde v létě hrát na pískovišti a hrát si na hoňku.
A ke vší té pohodě mi dopomůže moje malé milé ošklivé autíčko :-D Nesnáším zelenou a proto mám samozřejmě auto zelené. Dvacet let staré. Ale víte co? Jezdí skvěle! Říkám mu Bezzubka (ano, po tom dráčkovi z pohádky) a zamilovala jsem se do něj, protože se ke starším a slabším věcem má chovat s úctou. A líbí se asi i mládeži, jelikož mi včera do sněhu na kapotě někdo namaloval pindíka s očima :-D
A teď si jdu upéct tvarohovou bábovku!
Odkazy:
Přečetla jsem:
Výjimečná | Cashore Kristin
Důvěřuj mi | Lynn, J.
Deník malého poseroutky: #1 | Jeff Kinney
Rekviem (Delirium, #3) | Lauren Oliver
Tracklist:
Justin Bieber - What Do You Mean?
Carly Rae Jepsen - I Really Like You
Lipo - Vím, že jsi tam někde
Lipo - Vím, že jsi tam někde
Vzpomínky:
Madonna přijela do Prahy
Také jsem se s kokosy takhle zlobila :D pak jsem někde vyčetla, že ho po získání kokosové vody stačí dát do +- 200°C vyhřáté trouby a on po chvíli praskne :)
OdpovědětVymazatMně teda nepraskl ani po 3/4 hodině ve vyhřáté troubě. Povolil trochu, to ano, ale nalomil se jenom v horní části a žádným nožem, sekáčkem to nešlo. Teď mám dva další, když to nepůjde, chytnu se asi kladiva. :D
Vymazatja ho vždy na záhrade hodím o schody a tada :D raz sme mali ale ten thajský mladý a ten veru nešiel.. ten sme dokonca vrtackou prevrtavali :D
VymazatJako bych se viděla :-) Já kombinuju nůž a kladivo, to je kokosová jistota!
OdpovědětVymazatDevcata, ja na nej vzala vrtacku a sekacek na maso ;) taky to musel byt super pohled, ale zvitezila jsem..a pak prisel muj muz domu a chytre poradil,... ze se to prece dela macetou :) tak priste :) ;)
OdpovědětVymazatmanžel právě prohlásil že v některých zemích to zvládnou děti i zubama- prý to povídal Kolbaba v rádiu-tak povolám ratolesti a je po problému
OdpovědětVymazatTrouba byla nejlepší varianta :) http://www.jaksetodela.cz/video/2754/jak-oloupat-kokos-loupani-kokosu
OdpovědětVymazatKokos miluju. Nevím, kdy přesně to začalo, ale poslední dobou mám tendence si ho dávat skoro do všeho. Na snídani, do nutely, do strouhané mrkve, do veškerých dortů, zákusků a buchet, které peču :D Nejoblíbenější sladkosti z obchodu jsou pro mě ty kokosové a veškerou tělovou kosmetiku musím mít s touto vůní. Nevím, co se to se mnou děje :D
OdpovědětVymazatPřeju krásný den:)
...Instantní krása...
děkuji moc všem za vaše zkušenosti s kokosem :D Pobavili jste mne. Já bych troubu asi řešila jako úplně poslední možnost jak kokos otevřít, přeci jen se s troubou prodraží :) Nicméně si stále získává popularitu obyčejné praštění o zem koukám :D je to rychlé :D
OdpovědětVymazatmy to myslím sekali velkým sekáčkem na maso.. ale třískání o zem je mi taky povědomé :oD nicméně většinou se spokojím s kupovaným strouhaným :oP
OdpovědětVymazatTaky dáváme kokos do trouby :-) Skořápka sama pukne.
OdpovědětVymazat