MEMORIES | Listopad 2018

Jak rychle se mění život. V jednu chvíli pláčete a máte pocit, že už nikdy nic nebude lepšího, než to, co jste měli. A najednou, aniž byste to odněkud čekali, se začnou dít kolem vás věci. A jsou krásné. Hladí vaši duši. Natahují na vás z toho dna ruce, aby vám pomohly nahoru. Roztříštěnou duši a srdce přišel někdo kousek po kousku slepovat dohromady. Ten člověk má ohromně těžkou pozici. A on ví, že mu nemůžu v tuhle chvíli nic slíbit. A on to bere. Buďto to vyjde nebo ne. Život je teď a na pochyby není čas. To se teprve ukáže... A lidé se mě ptají, jak se mám. Mám se dobře. Užívám si ty chvilky a pocity. Umřel mi táta. Opustil mě chlap kvůli jiné. Neudrželo ho doma ani jeho dítě. Možná bych mu vlastně měla poděkovat, že to rozsekl. Teď lituje. Ale prý to udělal s vědomím, co se může stát a se všemi následky. Tak tady jsou. Bohužel. Donutil mě zavřít dveře a jít dál. Nečekat. Děti to asi budou mít těžké. Syn to už zažil jednou. Eliška to prožívá už teď vcelku bolestně. Kolikrát visela tátovi kolem krku a prosila "nechoď". Pokud ona nezvládla změnit jeho rozhodnutí včas, já mohla jen přihlížet. Jestli mě to bolí, přestože jsem šťastná už s někým jiným? Ano. Děsně. Je to škoda. Ale když člověk vystřízliví, zjistí, že už toho bylo dost. Najednou vidí to, co viděli pouze ostatní. Bolelo to, kurevsky. Bolí to furt. Ale ulevilo se mi. Ten vztah byl náročný. Byli jsme jako benzín a oheň. Dokázali bychom se dohádat i kvůli tomu, kdo je ten benzín a kdo ten oheň. Nemůžu však popřít, že měl ten vztah i spoustu fantastických momentů. Možná ty vzpomínky na ně jsou ty bolestivé. To, že jsme o to už navždy přišli. Ale už nepláču. Už ne. Já už ne... 

Tohle jsou modřiny z turnaje ve stolním tenise :D Prostě jsem bojovnice každým coulem a zrovna v tomto zápase jsem bojovala o každý míček tak urputně, až jsem skončila na zemi a dodřela si kolena.



V tento den bylo -12°C. Strašlivá klemra.... Ani vzduch se nehýbal :-D





Viděla jsem:
Terminátor: Temný osud


Žádné komentáře:

Okomentovat