Hned z kraje prázdnin jsme se vydali do Lesního baru do Horní Lipové. To se mělo tak. Eliška v závěru školního roku úplně zdravotně odpadla, přišla až na poslední dva dny do školy a strašně se těšila na výlet, který měli podniknout společně se třídou právě do Lesního baru. Neexistovala možnost, že by byla na výšlap v pořádku, ale jelikož byla smutná, slíbila jsem ji, že se tam podíváme spolu. A hned druhý červencový den se tak taky stalo.
Eliška byla ještě po nemoci, ale jelikož výstup do baru nebyl nijak drastický, rozhodli jsme se, že pojedeme. Přijeli jsme do Horní Lipové, kde hned za kolejemi bylo parkoviště a tam jsme auto nechali. Ihned, jak jsme vylezli z auta, pochopili jsme, že jsme v horách. Bylo tam o dobrých pět stupňů méně a foukalo. Naštěstí jsem s sebou vzala mikiny, takže jsem nás oblíkla a vyrazili jsme. I s pejskem.
Eliška si zprvu ztěžovala, že je jí fakt zima, tak jsem ji musela přesvědčovat, že za chvíli nebude. Půjdeme do kopce a hlavně vstoupíme do lesa a tam už foukat nebude. A tak se taky stalo. Cesta nahoru byla naprosto úchvatná. S kočárkem šli za námi asi 100 metrů mladí rodiče a teda v druhé polovině výstupu si musel táta s tím kočárkem fakt dost máknout. Docela prudké stoupání nás čekalo.
Po celé trase je ale několik úchvatným odpočívadel, přístupů k potůčku, častokrát jsme se jen tak zastavili a kochali se. Upřímně, z rozcestí je to asi 1,5 km směrem k baru, ale i přes tuto krátkou cestu jsme se do tamních lesů úplně zamilovali. Připadali jsme si jak v pohádce. Nádherné čisté lesy, uklizené, jak vystřižené z filmu. A ten vzdoušek.
To, že jste vystoupili k Lesnímu baru poznáte snadno. Jednak tam bude odpočívat dost lidí, jednak je tam spousta místa na sezení, ohniště, přístřešek, luxusní to tam je. Mrkněte na video, abyste viděli, jak to vypadá při chlazení nápojů. Vše si prostě zakoupíte na místě, není tam obsluha. Očekává se, že penízky vhodíte do kasičky, která je pověšená na stromě. Pravidelně se kasička vybírá, o čemž nás přesvědčil pán, který jezdil nahoru a dolů, zásoboval to a vybíral obnos. Ano, nahoru vede ještě další cesta, k Hornímu baru. Ale tou jsme se nevydali. Malá toho měla po nemoci docela dost, satisfakcí jí bylo, že si nakoupila různý cukrátka s sebou na cestu dolů :-) Já a pejsek jsme si dali kabanos na půl. Protože to musíš! Nemůžeš jen přijít nahoru a nic :-)
Zpátky dolů už to byl fofr. Chytli jsme navíc úplně super čas, protože jak jsme se vraceli, naproti nám už šly zástupy lidí. Nemáme rádi, když jsme na tůře a někdo se nám lepí na zadek. Vyjeli jsme hned ráno a zpátky jsme se vraceli zhruba v poledne.
Tohle místo doporučuji všema deseti ♥
Kristina
Videa:
Žádné komentáře:
Okomentovat