Druhý měsíc prázdnin už se toho moc nedělo, jelikož jsem nastoupila do práce a začaly mi tak povinnosti a povinné brzké ranní vstávání. Přesto jsme si udělali pár výletů a zažili pár ožehavých dnů, které se snad už nikdy nevrátí:

• s manželem jsme vyšli na dlouho plánovaný a vysněný 9 km výšlap na Praděd z Karlové studánky a po stejně trasy taky zpět dolů, tedy krásných 18 km,
• na Praděd jsem vzala také dceru, šly jsme z Ovčárny 3,5 km nahoru a 3,5 km dolů,
• vydali jsme se na procházku do Karlovy pláně (zatopená vesnice, nyní Slezská Harta), bylo takové horko, že se můj muž nakonec svléknul a skočil do vody, pejska jsme tak viděli poprvé plavat, užásné :D pak následoval oběd v místním penzionu U jelena, kde jsme se brali,
• šli jsme s dětmi do místního wellness centra a posléze na pizzu do Freshe. Dělají tam pro nás nejlepší pizzu ve městě, já tam zásadně chodím na pizzu se zelím, klobáskou a smetanou :)
• vyšla jsem si sama na procházku po městě v podvečer, navštívila jsem místo Bašty v obytné zóně, kde byl před nedávnem při nějakých rutinních opravách nalezen příkop, který pochází snad ze 13. století, pak jsem měla namířeno za město podívat se na staveniště, kde vzniká nová obytná zóna, ale potkala jsem kamarády z pošty a najednou jsme seděli venku pod slunečníkem, pili džus a vyprávěli si zážitky z pošty, ve finále za námi přišel i manžel a byla to fakt supr neplánovaná akce, 
• vyjeli jsme do Lichnova do Laser Game arény, pak jsme se stavili na místní vyhlášenou zmrzlinu, pak měli namířeno do Opavy na nákupy, ať si každej udělá radost, jenže osud to chtěl jinak. Za pět minut už jsme zastavovali auto a vytahovali syna ven. Měl křeče, bušilo mu srdce, zastavovali lidi, co jeli kolem a snažili se pomoc. Nakonec jeden z nich, co byl přímo se synem, říkal, že tyhle stavy zná, že má určitě nedostatek hořčíku, že bude mít latentní tetanii. Přijela sanitka, synka odvezla, za hodinu a půl jsme si pro něj jeli s papírem, že má latentní tetanii. Dostal hned v sanitce dávku hořčíku, ihned, jak jsem si pro něj do Krnova přijeli, bylo vidět, že je mu lépe a že vypadá i zdravěji. Od té doby bere hořčík 3x denně. Problém s latentní tetanií je tak častý, že z deseti lidí, se kterými jsem se o tom bavila, měli stejnou diagnózu čtyři. V pondělí jsem šla do práce a kolegyně mi říkala, že se její syn složil v obchodě, odvezli jej do Krnova... a hádejte. Latentní tetanie. Napodceňujte hořčík. Syn sice vitamíny bral před tímto kolapsem, byl však už pár týdnů dost unavený, řešil to kofeinem a po něm se cítil čím dál tím víc mizerně, takže jej nakonec přestal pít. Nyní bere dávku větší než já, protože jeho organismus jej prostě zpracovává jinak a dodnes se neví, co se v těle děje, že se tyto kolapsy dějí. Takže lidičky berte hořčík! Únava není normální! Neberte ji jako něco, co je normální ve vašem životě!