SPLNĚNÝ SEN

Vyrazila jsem s manželem na dlouho předlouho vytoužený výšlap stezkou Bílé Opavy na Praděd. Hned v sedm ráno jsme vyjeli, počasí nepočasí. Bylo čerstvě po dešti a sázeli jsme na to, že stezka nebude narvaná lidmi. Bílá Opava má stezky dvě. Žlutou a modrou. Ta žlutá je vcelku náročná, pro lidi ale velmi zajímavá, má krásné scenérie, vodopády, kdysi jako malá jsem jí šla s rodiči a opravdu mám krásné vzpomínky. Ale jelikož jsem byla rok po velkém zranění kotníku, chtěla jsem raději rozumnou snadnější stezku, která mi i tak dala docela zabrat. Tím, že jsme si vybrali modrou, věřte nevěřte, byli jsme na ní zcela sami. Před námi za námi ani živá noha. Až v místě, kde se stezky protínají, nás již bylo na stezce krapet víc, ale i tak to byla parádní, moc turistů na trase nebylo.

Posledních asi 300 metrů na Barborku bylo doslova smrtelných. Naprosto vyčerpávající a náročné. Prudké stoupání však stálo za to. Najednou jsme stáli u Barborky, kde jsme se rozhodli, že zastavovat nebudeme a pokračovali po asfaltce až k vysílači Praděd. 

Zde se spojuje modrá a žlutá stezka. Nahoru do schodků jdou ti ze žluté :-D

POČASÍ

Počasí zde bylo snad každou minutu jiné. Sluníčko, vítr, zataženo, vítr, sluníčko, a pořád tak dokola. Cesta nahoru byla doslova nekonečná, protože máte vysílač vcelku blízko, jako na dlani, ale žádná zkratka zde nevede a musíte si to prostě "odkroutit". Člověk by řekl, že je za deset minut nahoře a trvalo nám to bez mála další hodinu. Pravda, často jsem zastavovala a fotila, protože bylo zkrátka co :-)

PRADĚD

Nahoře jsme si na chvíli sedli, vytáhli pití a kochali se výhledem. Na západní straně vysílače byl neskutečný vichr, na východní před vchodem zase teplo a sluníčko. Pak padl z mé strany dotaz, zda vyjedeme nahoru výtahem na rozhlednu. A manžel tedy že určitě, že by nás to mohlo mrzet, kdybychom tak neučinili.

Ještěže jsme tak udělali. Výhled naprostá nádhera a mně se splnil dlouhodobý sen. Přestože bylo polojasno a já se modlila, ať je jasno a máme krásný výhled, všechny ty mraky dali právě těm výhledům naprosto kouzelnou atmosféru. No řekněte, jak často si můžete "zaplavat" v mracích? :-)

SESTUP

Sestup dolů už byl rychlejší samozřejmě, sestupovali jsme kolem 12. hodiny a naproti nám najednou mířili davy lidí. Stejně tak Barborka byla najednou plná turistů, při výšlapu jsme neviděli ani živáčka. 

Dolů jsme to vzali opět po modré a už tady byl znát příval lidí, kteří chtěli nahoru. Obdivuji, že to někteří brali dolů po žluté, protože za mne je to dost nebezpečné. Ale asi ne každý má takový pud sebezáchovy jako já. Dolů to byl ale sestup docela náročný na nohy. Nahoru se zkrátka jde lépe, dolů t odnášely kyčle a kolena, během cesty jsme si říkali, že to příště vezmeme asi busem, protože ten sestup nás opravdu dorazil.

Z celého výletu si však odnáším naprosto luxusní vzpomínky a to jsem v tu dobu ještě netušila, že si výstup na Praděd o týden později zopakuji s dcerou Eliškou :-)

Trasa: Naučná stezka Bílá Opava z Karové studánky - Barborka - Praděd - Barborka - Karlova studánka
Délka trasy: 18 km
Výjezd výtahem na rozhlednu: dospělí 150 Kč, děti 80 Kč

Poznámka: mikiny do batohu i v letních měsících, nahoře je pokles teploty opravdu znát!